Adventní hnutí v Evropˇe
      
      
        297
      
      
        lidé mlˇceli, kˇriˇcelo by kamení. Když vešli do jeruzalémských bran,
      
      
        radostné volání dospˇelých utichlo — pohr ˚užky knˇeží je zastrašily; na
      
      
        nádvoˇrí však zaˇcaly zpívat a mávat palmovými ratolestmi dˇeti; vo-
      
      
        laly: “Hosana synu Davidovu!”
      
      
        Matouš 21,8-16
      
      
        .
      
      
        Rozˇcilení farizeové
      
      
        namítali: “Slyšíš, co to ˇríkají?” Ježíš jim odpovˇedˇel: “Ovšem. Ni-
      
      
        kdy jste neˇcetli: Z úst nemluvˇnátek a kojenc˚u pˇripravil sis chválu?”
      
      
        [244]
      
      
        Matouš 21,16
      
      
        .
      
      
        Tak jako B˚uh p˚usobil prostˇrednictvím dˇeti v dobˇe
      
      
        prvního pˇríchodu Ježíše Krista, stejnˇe se podílely na zvˇestování jeho
      
      
        druhého pˇríchodu. Je tˇreba, aby se naplnil Boží výrok, že zprávu
      
      
        o Ježíšovˇe druhém pˇríchodu uslyší celé lidstvo, všechny národy,
      
      
        kmeny a jazyky.
      
      
        Vliv adventního poselství
      
      
        William Miller a jeho spolupracovníci mˇeli hlásat varovné po-
      
      
        selství v Americe. Tato zemˇe se stala stˇrediskem velkého advent-
      
      
        ního hnutí a zde se také vyplnilo proroctví z poselství prvního an-
      
      
        dˇela. Spisy amerických adventist ˚u se pak šíˇrily do vzdálených zemí.
      
      
        Všude, kam pronikli misionáˇri, zaznˇela také radostná zvˇest o brzkém
      
      
        pˇríchodu Ježíše Krista a poselství vˇeˇcného evangelia: “Bojte se Boha
      
      
        a vzdejte mu ˇcest, nebot’ pˇrišla hodina jeho soudu.”
      
      
        Výklad proroctví, který ukazoval, že pˇríchod Ježíše Krista lze
      
      
        oˇcekávat na jaˇre roku 1844, na lidi velice zap˚usobil. Když se posel-
      
      
        ství šíˇrilo do jednotlivých stát ˚u unie, setkávalo se s širokou odezvou.
      
      
        Mnozí lidé pˇrijali výklad prorockých období za správný, pˇrekonali
      
      
        vlastní pýchu a s radostí pˇrijali pravdu. Nˇekteˇrí kazatelé se zˇrekli
      
      
        svých sektáˇrských názor ˚u a pocit ˚u, vzdali se svých placených míst,
      
      
        opustili své sbory a zaˇcali zvˇestovat Ježíš˚uv pˇríchod. Kazatel ˚u, kteˇrí
      
      
        poselství pˇrijali, bylo však pomˇernˇe málo, proto je vˇetšinou hlá-
      
      
        sali prostí laici. Farmáˇri opouštˇeli svá pole, ˇremeslníci své dílny,
      
      
        obchodníci své obchody, pro splnˇení úkolu, který na nˇe ˇcekal, byl
      
      
        však poˇcet pracovník˚u nedostateˇcný. Stav církve a svˇeta nedopˇrál
      
      
        klidu vˇerným “strážc˚um”, kteˇrí s radostí snášeli námahu, strádání
      
      
        a utrpení, jen aby pˇrivedli lidi k pokání a záchranˇe. I když se jim
      
      
        satan stavˇel na odpor, dílo vytrvale postupovalo a pravdu o Kristovˇe
      
      
        pˇríchodu pˇrijalo mnoho lidí.
      
      
        Všude znˇelo poselství vyzývající k záchranˇe pˇred pˇricházejícím
      
      
        hnˇevem. Podobnˇe jako Jan Kˇrtitel, pˇredch˚udce Ježíše Krista, pˇri-