Adventní hnutí v Evropˇe
289
pec se však ptal: “Proˇc je Jeruzalém rozboˇren a my v zajetí?” “Bˇeda,
bˇeda!” odpovˇedˇel otec, “protože Židé vraždili proroky.” Chlapci
navždy utkvˇela myšlenka: “Co když byl také Ježíš prorokem a Židé
ho zabili, i když byl nevinný.” (Cesty a dobrodružství Josefa Wolffa,
sv. 1, str. 6) Ten pocit byl tak silný, že se ˇcasto zastavil pˇred kˇrest’an-
ským kostelem, do nˇehož mu bylo zakázáno vstupovat, a poslouchal
kázání.
Když mu bylo sedm let, chlubil se pˇred jedním starším kˇrest’an-
ským sousedem, jak Izrael zvítˇezí, až jednou pˇrijde Mesiáš. Starý
pán na to vlídnˇe odpovˇedˇel: “Milý chlapˇce, ˇreknu ti, kdo byl sku-
teˇcný Mesiáš: Byl to Ježíš z Nazareta. . . , kterého tvoji pˇredkové
ukˇrižovali, podobnˇe jako pˇredtím zabíjeli proroky. Jdi dom˚u a pˇreˇcti
si padesátou tˇretí kapitolu z knihy proroka Izaiáše, a pˇresvˇedˇcíš
se, že Ježíš Kristus je Syn Boží.” (Tamtéž, díl 1, str. 7) Chlapce to
pˇresvˇedˇcilo okamžitˇe. Šel dom˚u, pˇreˇcetl si udanou ˇcást Písma a s
[238]
údivem zjistil, jak dokonale se pˇredpovˇed’ splnila na Ježíši z Naza-
reta. Mají kˇrest’ané pravdu? Chlapec požádal otce, aby mu proroctví
vysvˇetlil, ten však reagoval zarytým mlˇcením, takže se už neodvážil
zeptat se ho na to podruhé. To jen posílilo jeho touhu dovˇedˇet se o
kˇrest’anství více.
Informace, které hledal, pˇred ním doma peˇclivˇe tajili. Když mu
bylo pouhých jedenáct let, opustil rodiˇcovský d˚um a vydal se do
svˇeta, aby sám získal vzdˇelání a vybral si náboženství a životní povo-
lání. Naˇcas našel domov u pˇríbuzných, odtud ho ale jako odpadlíka
brzy vyhnali. Z˚ustal bez prostˇredk˚u mezi cizími lidmi a musel se
o sebe postarat sám. Stˇehoval se z místa na místo, pilnˇe studoval a
vydˇelával si na živobytí vyuˇcováním hebrejštiny. Díky jednomu ka-
tolickému uˇciteli se stal katolíkem a rozhodl se, že bude p˚usobit jako
misionáˇr mezi Židy. S tímto zámˇerem odešel o nˇekolik let pozdˇeji
do ˇRíma, aby pokraˇcoval ve svých studiích v katolickém Ústavu pro
šíˇrení víry. I tam byl díky svému zvyku myslet nezávisle a mluvit
otevˇrenˇe naˇrˇcen z kacíˇrství. Otevˇrenˇe napadal zloˇrády v církvi a
zd˚urazˇnoval potˇrebu nápravy. I když mu byli katoliˇctí hodnostáˇri
zpoˇcátku velmi naklonˇeni, musel po nˇejaké dobˇe ˇRím opustit. Pod
dohledem církve prošel r˚uzná místa, až bylo nakonec všem jasné,
že se nikdy nepodˇrídí autoritˇe ˇrímské církve. Prohlásili ho za nepo-
lepšitelného a nechali ho odejít, kam chtˇel. Odešel do Anglie, pˇrijal
