USA 1844: Oˇcekávání Kristova pˇríchodu
      
      
        267
      
      
        poprvé vystoupil na veˇrejnosti, aby pˇredložil vysvˇetlení a d˚uvody
      
      
        svého pˇresvˇedˇcení.
      
      
        Podobnˇe jako byl prorok Elizeus povolán, aby opustil své voly
      
      
        na poli a pˇrijal plášt’, který jej zasvˇecoval k prorockému úˇradu,
      
      
        tak byl William Miller povolán, aby opustil sv˚uj pluh a seznámil
      
      
        lidi s tajemstvím Božího království. S obavami pˇristoupil k úkolu
      
      
        vést posluchaˇce krok za krokem prorockými údobími až k druhému
      
      
        pˇríchodu Ježíše Krista. Odezva, s níž se setkal u posluchaˇc˚u, mu
      
      
        však dodala sílu a odvahu.
      
      
        Miller zaˇcíná p ˚usobit na veˇrejnosti
      
      
        Jen na naléhání svých spoluvˇeˇrících, v jejichž slovech rozpoznal
      
      
        Boží volání, se Miller nechal pˇrimˇet, aby se svými názory vystoupil
      
      
        pˇred širším okruhem posluchaˇc˚u. Bylo mu tehdy padesát let, nebyl
      
      
        zvyklý mluvit a vystupovat na veˇrejnosti. Tížil ho pocit, že se pro
      
      
        tento úkol nehodí. Jeho p˚usobení, které napomáhalo druhým k zá-
      
      
        chranˇe, však od první chvíle provázelo požehnání. Už jeho první
      
      
        vystoupení vyvolalo náboženské probuzení, pˇri nˇemž se obrátili s
      
      
        výjimkou dvou osob všichni ˇclenové tˇrinácti rodin. Okamžitˇe dostal
      
      
        pozvání, aby promluvil i na jiných místech a témˇeˇr všude pˇrispˇela
      
      
        jeho vystoupení k rozvoji a oživení Božího díla. Hˇríšní lidé se obra-
      
      
        celi, kˇrest’ané se probouzeli k vˇetšímu posvˇecení, deisté a bezvˇerci
      
      
        pˇrijímali Písmo a kˇrest’anské náboženství. Lidé, mezi nimiž p˚usobil,
      
      
        potvrzovali: “Získal mnohé, na nˇež jiní nezap˚usobili.” (Bliss, str.
      
      
        138)
      
      
        Ve svých kázáních ukazoval lidem na velké pravdy kˇrest’anství
      
      
        a snažil se zmírnit rostoucí smyslnost a poživaˇcnost oné doby.
      
      
        Témˇeˇr v každém mˇestˇe byly desítky, v nˇekterých i stovky lidí,
      
      
        které pˇrivedl k obrácení. Na mnoha místech se mu otevíraly pro-
      
      
        testantské kostely skoro všech vyznání, aby v nich kázal, a pozvání
      
      
        pˇricházela obvykle od kazatel ˚u nˇekolika sbor˚u najednou. Pˇrijal zá-
      
      
        sadu, že bude mluvit jen tam, kam ho pozvou. Brzy však zjistil, že
      
      
        nem˚uže vyhovˇet ani polovinˇe pozvání. Mnozí z tˇech, kdo nepˇrijali
      
      
        jeho výpoˇcet pˇresného data druhého pˇríchodu, dospˇeli k pˇresvˇedˇcení,
      
      
        [221]
      
      
        že Krist ˚uv pˇríchod se blíží a je tˇreba se na nˇej pˇripravit. V nˇekterých
      
      
        velkých mˇestech zanechalo jeho p˚usobení velký vliv. Obchodníci
      
      
        s lihovinami pˇrestávali prodávat alkohol a promˇeˇnovali výˇcepy na
      
      
        shromažd’ovací místnosti; hazardní herny byly rušeny; bezvˇerci,