266
Velké drama vˇek˚u
míst, jimž jsem dosud plnˇe nerozumˇel, vyzaˇrovalo nyní z Bible pro
mne tolik svˇetla osvˇecujícího mou dosud zatemnˇenou mysl, že jsem
pˇri studiu Písma prožíval uspokojení, jakého bych se pˇri zkoumání
Bible nikdy nenadál.” (Bliss, str. 76.77)
“
Byl jsem opravdovˇe pˇresvˇedˇcen, že nejzávažnˇejší událost pˇred-
povˇedˇená v Písmu se brzy splní; pocítil jsem silnou odpovˇednost
v˚uˇci svˇetu — cítil jsem nutkání ˇríci o tom ostatním.” (Bliss, str. 81)
Nemohl se zbavit pocitu odpovˇednosti, že svˇetlo, které pˇrijal, musí
pˇredat dalším lidem. Oˇcekával, že narazí na odpor nevˇeˇrících lidí,
oˇcekával však také, že všichni kˇrest’ané se budou radovat z nadˇeje,
že se brzy setkají se Spasitelem, kterého, jak tvrdili, milují. Obával se
jen toho, že díky velké radosti z nadˇeje na slavné vysvobození, které
pˇrijde tak brzy, pˇrijmou mnozí toto uˇcení bez toho, že by dostateˇcnˇe
studovali Písmo a tak se o pravdˇe sami pˇresvˇedˇcili. Váhal, zda má o
svém objevu hovoˇrit, kdyby se snad dopustil omylu, aby nepˇrivedl
jiné lidi k pádu. Proto znovu provˇeˇril všechny d˚ukazy, o které opíral
své závˇery, a peˇclivˇe zvážil každou námitku, která mu pˇrišla na mysl.
Nakonec usoudil, že ve svˇetle Božího slova všechny námitky mizí
jako mlha pˇred sluneˇcními paprsky. Po pˇeti letech dalšího studia
dospˇel ke skálopevnému pˇresvˇedˇcení o správnosti svého stanoviska.
Pak na nˇej znovu a s novou silou dolehl pocit odpovˇednosti
oznámit druhým, co bylo podle jeho pˇresvˇedˇcení jasným uˇcením
[220]
Písma. Jak napsal: “Když jsem pracoval, znˇelo mi stále v uších: ‘Jdi
a ˇrekni svˇetu, jaké mu hrozí nebezpeˇcí.’ Stále se mi vracel výrok:
‘
ˇReknu-li o svévolníkovi: Svévolníku, zemˇreš, a ty bys nepromluvil
a nevaroval ho pˇred jeho cestou, ten svévolník zemˇre za svou nepra-
vost, ale za jeho krev budu volat k odpovˇednosti tebe. Jestliže budeš
svévolníka varovat pˇred jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se
od své cesty neodvrátí, zemˇre pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši
vysvobodil.’
Ezechiel 33,8.9
.
Mˇel jsem pocit, že budou-li nevˇeˇrící
lidé úˇcinnˇe varováni, dojdou mnozí pokání, pokud však nebudou
upozornˇeni, budu volán k odpovˇednosti.” (Bliss, str. 92)
Zaˇcal své názory šíˇrit soukromˇe, kdykoli se k tomu naskytla
vhodná pˇríležitost, a modlil se, aby nˇekterý kazatel uznal jejich
pˇresvˇedˇcivost a zaˇcal je vyuˇcovat. Pˇritom se ale nedokázal zbavit
pˇresvˇedˇcení, že je osobnˇe povinen varovat ostatní. Stále mu v mysli
znˇela slova: “Jdi a ˇrekni svˇetu. . . Za jeho krev budu volat k odpovˇed-
nosti tebe.” ˇCekal devˇet let, ale svˇedomí ho tak tížilo, že v roce 1831
