268
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        deisté, univerzalisté, ale i lidé bez jakýchkoli zásad, z nichž nˇekteˇrí
      
      
        nenavštívili celá léta žádný kostel, mˇenili sv˚uj zp˚usob života. Nˇe-
      
      
        které církve konaly modlitební shromáždˇení v r ˚uzných ˇctvrtích témˇeˇr
      
      
        každou hodinu, pracující lidé se shromažd’ovali v poledne, aby se
      
      
        modlili a oslavovali Boha. Nedošlo k nˇejakému mimoˇrádnému vzru-
      
      
        šení, ale všeobecnˇe mysl lidí opanovala vážnost. Millerovo p˚usobení
      
      
        —
      
      
        podobnˇe jako ˇcinnost dˇrívˇejších reformátor˚u — mˇelo lidi pˇre-
      
      
        svˇedˇcit, vyburcovat jejich svˇedomí, nikoli vzbuzovat nˇejaké citové
      
      
        vzrušení.
      
      
        V roce 1833 dostal Miller od baptistické církve, jejímž byl ˇcle-
      
      
        nem, povolení kázat. Mnoho kazatel ˚u tohoto vyznání schvalovalo
      
      
        jeho ˇcinnost, takže Miller mohl ve svých aktivitách i nadále po-
      
      
        kraˇcovat. Bez ustání cestoval a kázal, i když jeho osobní práce se
      
      
        zamˇeˇrovala pˇredevším na Novou Anglii a státy Stˇredozápadu. Po
      
      
        nˇekolik let hradil všechny náklady sám a ani pozdˇeji nepˇrijal nikdy
      
      
        tolik, aby to plnˇe pokrylo náklady spojené s cestou na místo, kam byl
      
      
        pozván. Veˇrejná ˇcinnost tedy silnˇe zatˇežovala jeho rozpoˇcet, takže
      
      
        v tomto období života jeho majetek postupnˇe mizel. Mˇel poˇcetnou
      
      
        rodinu, a vlastnˇe jen díky tomu, že všichni byli skromní a pracovití,
      
      
        je staˇcila rodinná farma uživit.
      
      
        Napl ˇnuje se poslední znamení
      
      
        Roku 1833, tedy dva roky poté, kdy s d˚ukazy o brzkém pˇríchodu
      
      
        Ježíše Krista zaˇcal seznamovat široký okruh lidí, se objevilo poslední
      
      
        znamení, které mˇelo podle slov Spasitele ohlásit druhý pˇríchod. Pán
      
      
        Ježíš ˇrekl: “Hvˇezdy budou padat z nebe.”
      
      
        Matouš 24,29
      
      
        .
      
      
        A Jan,
      
      
        který ve vidˇení sledoval výjevy, jež budou ohlašovat Boží den, v
      
      
        knize Zjevení napsal: “Nebeské hvˇezdy zaˇcaly padat na zem, jako
      
      
        když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody.”
      
      
        Zjevení 6,13
      
      
        .
      
      
        Toto proroctví se úchvatným a pˇrekvapujícím zp˚usobem naplnilo
      
      
        13.
      
      
        listopadu 1833, kdy došlo k velkému meteorickému dešti. Bylo
      
      
        to nejvˇetší a nejpodivuhodnˇejší “padání hvˇezd”, jaké kdy dˇejiny
      
      
        zaznamenaly: “Celá obloha nad územím Spojených stát ˚u byla ˇradu
      
      
        hodin v pohybu.
      
      
        Od chvíle, kdy tuto zemi osídlili první lidé, neukázal se na obloze
      
      
        podobný úkaz, který by jedni sledovali s tak velkým obdivem a druzí
      
      
        s takovou hr˚uzou a zdˇešením.” “Velkolepost úkazu a jeho dˇesivá