22
Velké drama vˇek˚u
Kristus v Jeruzalémˇe vidˇel symbol svˇeta — zatvrzelého v nevˇeˇre
a vzpouˇre —, který spˇeje k Božímu soudu. Utrpení hˇríšného lidstva
tížilo jeho srdce a pˇrinutilo jej k hoˇrkému pláˇci. V lidské bídˇe, v sl-
zách a krvi vidˇel d˚usledky hˇríchu. Jeho srdce bylo plné nekoneˇcného
soucitu k souženým a trpícím na zemi. Toužil pomoci všem. Ale ani
jeho ruka nemohla zadržet pˇríval lidského utrpení, protože jen málo
lidí hledá skuteˇcný zdroj pomoci. Byl ochoten položit život, aby jim
pˇrinesl záchranu, ale jen nˇekteˇrí z nich pˇrijdou k nˇemu, aby mohli
žít.
Vládce nebes pláˇce. Syn vˇeˇcného Boha je smutný, chvˇeje se
úzkostí. Tento výjev, který naplnil celé nebe údivem, nám ukazuje,
jak neobyˇcejnˇe hˇríšný je hˇrích a jak tˇežký je i pro nekoneˇcného Boha
úkol zachránit viníka pˇred následky pˇrestoupení Božího zákona.
Ježíš prorockým pohledem, který zamˇeˇril na poslední pokolení,
vidˇel, že v závˇereˇcné dobˇe bude svˇet žít v podobném klamu, který
zp˚usobil zkázu Jeruzaléma. Velkým hˇríchem Žid˚u bylo to, že zavrhli
Krista. Velkým hˇríchem kˇrest’anského svˇeta je, že zavrhl Boží zákon,
základ Boží vlády na nebi i na zemi. Lidé nebudou brát vážnˇe
Hospodinovy pˇríkazy, budou jimi pohrdat. Milióny lidí spoutaných
hˇríchem — satanových otrok˚u, odsouzených k druhé smrti — také
odmítnou naslouchat slov˚um pravdy, až nastane jejich den navštívení.
Jak strašná to slepota! Jak divné to poblouznˇení!
První a druhý chrám
Dva dny pˇred Velikonocemi, když naposledy odešel z chrámu
—
poté, co odsoudil pokrytectví židovských v˚udc˚u —, vyšel Kristus
opˇet se svými uˇcedníky na Olivovou horu a posadil se s nimi na
travnaté úboˇcí, odkud se nabízel pohled na mˇesto. Ještˇe jednou si
prohlížel jeho hradby, vˇeže a paláce. Ještˇe jednou se díval na chrám v
jeho osl ˇnující nádheˇre, na diadém krásy korunující posvátnou horu.
O tisíc let dˇríve opˇevoval žalmista pˇrízeˇn, kterou B˚uh projevil
Izraelc˚um tím, že uˇcinil jejich svatyni svým obydlím: “V Šálemu je
jeho stánek, jeho obydlí je na Siónu.” B˚uh si zvolil “kmen Jud˚uv,
horu Sión, tu si zamiloval. Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes.”
Žalm 76,3
;
78,68.69
.
První chrám byl vystavˇen v dobˇe, kdy se Izraeli
daˇrilo nejlépe. Král David tehdy pro tento úˇcel shromáždil obrovské
poklady a na Boží popud byly vypracovány plány na stavbu chrámu
