Zniˇcení Jeruzaléma
21
vˇeky odpadnutí a vzpour ztemnˇelo a hrozilo, že na provinilý národ
pˇrijde bouˇre. Toho, který je jako jediný mohl zachránit pˇred hrozícím
trestem, zlehˇcovali, pomlouvali, zatracovali a chystali se ho brzy
ukˇrižovat. Až bude Kristus viset na golgotském kˇríži, skonˇcí období,
v nˇemž se Izrael jako národ tˇešil Boží pˇrízni a požehnání. Smrt
jediného ˇclovˇeka je ztrátou, která je nekoneˇcnˇe vˇetší než všechny
poklady svˇeta. Když si však Ježíš prohlížel Jeruzalém, vidˇel pˇred
sebou údˇel celého mˇesta i celého národa — mˇesta a národa, který
byl kdysi vyvoleným a vzácným Božím pokladem.
Proroci naˇríkali nad odpadlictvím Izraele a nad strašnými ra-
nami, které pˇrišly jako d˚usledek jeho hˇrích˚u. Jeremiáš si pˇrál, aby
jeho oˇci byly pramenem slz, aby mohl dnem i nocí oplakávat zabitou
“
dceru svého lidu”, “Hospodinovo stádce”, které bude odvedeno do
zajetí (
Jeremjáš 9,1
;
Jeremjáš 13,17
).
Jaký zármutek musel prožívat
ten, jehož prorocký zrak vidˇel ne roky, ale celé vˇeky dopˇredu. Vidˇel
hubícího andˇela s meˇcem pozdviženým proti mˇestu, které bylo tak
dlouho místem, v nˇemž pˇrebýval Hospodin. Z hˇrebenu Olivové hory,
místa, na nˇemž se pozdˇeji utáboˇril Titus a jeho vojsko, hledˇel Kristus
pˇres údolí na svatá nádvoˇrí a sloupoˇradí, a pˇres slzy vidˇel strašnou
budoucnost — hradby, obklíˇcené cizími vojsky. Slyšel dupot armád
táhnoucích do války. Slyšel hlasy matek a dˇetí žebrajících v ob-
leženém mˇestˇe o chléb. Vidˇel, jak krásnou svatyni, paláce i vˇeže
niˇcí plameny a na místˇe, kde to vše dˇríve stálo, vidˇel jen hromadu
doutnajících sutin.
Pˇri pohledu do budoucnosti vidˇel vyvolený národ rozptýlený do
všech zemí “jako vraky na pustém bˇrehu”. V trestu, který mˇel brzy
dopadnout na obyvatele mˇesta, vidˇel Kristus pouze první doušek z
“
kalicha hnˇevu”, který bude muset národ vypít do dna pˇri posledním
soudu. Boží soucit a láska zaznívají z truchlivých slov: “Jeruzaléme,
Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobˇe
posláni; kolikrát jsem chtˇel shromáždit tvé dˇeti, tak jako kvoˇcna
shromažd’uje kuˇrátka pod svá kˇrídla, a nechtˇeli jste!”
Matouš 23,37
.
[18]
Kéž bys, národe, poctˇený více než ostatní, poznal dobu svého na-
vštívení a to, co ti mohlo posloužit ku pokoji. Zadržel jsem andˇela
spravedlnosti, volal jsem tˇe k pokání, ale nadarmo. Odmítal jsi a
zavrhoval nejen služebníky, vyslance a proroky, ale i Svatého Izrael-
ského, svého Vykupitele. Zahyneš-li, poneseš za to odpovˇednost ty
sám. “. . . nechcete pˇrijít ke mnˇe, abyste mˇeli život.”
Jan 5,40
.
