Zniˇcení Jeruzaléma
23
(
1.
Paralipomenon 28,12.19
).
Šalomoun, nejmoudˇrejší z izraelských
panovník˚u, dílo dokonˇcil. Tento chrám byl nejznamenitˇejší stavbou,
jakou kdy svˇet vidˇel. Pˇresto Hospodin prohlásil o druhém chrámu
ústy proroka Agea: “Sláva tohoto nového domu bude vˇetší nežli
[19]
prvního.” “Otˇresu všemi pronárody, a pˇrijdou s tím nejvzácnˇejším,
co mají; a naplním tento d˚um slávou, praví Hospodin zástup˚u.”
Ageus 2,10.8
.
První chrám zboˇril Nebúkadnesar a asi pˇet set let pˇred Kristovým
narozením jej znovu vystavˇeli Židé, kteˇrí se po celoživotním zajetí
vrátili do zniˇcené a témˇeˇr opuštˇené vlasti. Mezi nimi byli i starci,
kteˇrí pamatovali slávu Šalomounova chrámu a kteˇrí pˇri kladení
základ˚u nové stavby naˇríkali, že nebude tak krásná jako pˇredešlá.
Tehdejší pocity p˚usobivˇe popsal prorok: “Kdo z˚ustal mezi vámi z
tˇech, kteˇrí vidˇeli tento d˚um v jeho prvotní slávˇe? A jaký jej vidíte
nyní? Není ve vašich oˇcích jen pouhé nic?”
Ageus 2,4
;
Ezdráš 3,12
.
Tehdy B˚uh slíbil, že sláva druhého domu pˇrevýší slávu prvního.
Druhý chrám se ovšem prvnímu nevyrovnal nádherou a vel-
kolepostí, ani nebyl poctˇen stejnými viditelnými d˚ukazy Boží pˇrí-
tomnosti, jakými byl poctˇen první chrám. Neprojevila se v nˇem
nadpˇrirozená moc, která by svˇedˇcila o jeho zasvˇecení. Nikdo v nˇem
nevidˇel oblak slávy, který by naplnil novˇe vystavˇený svatostánek.
Z nebe nesestoupil oheˇn, který by strávil obˇet’ na jeho oltáˇri. Mezi
[20]
cherubíny ve svatyni svatých nepˇrebývala Boží sláva, vždyt’ uvnitˇr
nebyla truhla smlouvy, slitovnice ani desky svˇedectví. Z nebe nepro-
mlouval hlas, který by knˇežím oznamoval Hospodinovu v˚uli.
Po staletí se Židé marnˇe pokoušeli dokázat, že se splnilo Boží
zaslíbení, oznámené Ageem. Jejich myšlení totiž zaslepila pýcha
a nevˇera, proto nepoznali pravý význam prorockých slov. Druhý
chrám nebyl poctˇen oblakem Hospodinovy slávy, ale živou pˇrítom-
ností toho, v nˇemž pˇrebývala plnost božství tˇelesnˇe a jenž byl sám
B˚uh zjevený v tˇele. “Touha všech národ˚u” pˇrišla opravdu do svého
chrámu, když Ježíš z Nazareta uˇcil a uzdravoval na jeho nádvoˇrích.
Kristovou pˇrítomností, a jenom jí, pˇrevyšoval druhý chrám první.
Avšak Izrael odmítl Dar, který B˚uh chrámu nabídl. Se skromným
Uˇcitelem, který toho dne naposledy vyšel z jeho zlaté brány, opustila
Boží sláva chrám navždy. Naplnila se Spasitelova slova: “. . . váš
d˚um se vám ponechává pustý.”
Matouš 23,38
.
