248
Velké drama vˇek˚u
ském svˇetle svou podobu. Po nˇekolika minutách celou oblohu — až
na úzký proužek na obzoru — zahalil tˇežký ˇcerný mrak a nastala
taková tma, jaká bývá obvykle v létˇe v devˇet hodin veˇcer.”
“
Na lidi dolehl strach, úzkost, posvátná bázeˇn. Ženy stály ve dve-
ˇrích a rozhlížely se po ztemnˇelé krajinˇe. Muži se vraceli z práce na
polích, tesaˇri odložili nástroje, kováˇri opustili kovadliny, obchodníci
pulty. Ve školách pˇrerušili vyuˇcování a vydˇešené dˇeti se rozutekly
dom˚u. Pocestní se uchylovali do nejbližších usedlostí. Každý se ptal,
co se bude dít. Vypadalo to, jako by se krajem mˇel pˇrehnat uragán
nebo jako by pˇricházel konec svˇeta.”
“
Lidé zapalovali svíˇcky a oheˇn v krbech jako za bezmˇesíˇcného
podzimního veˇcera. . . Slepice zalezly do kurník˚u a šly spát, dobytek
na pastvˇe se shromažd’oval u ohrad a buˇcel, žáby kvákaly, ptáci
zpívali veˇcerní písnˇe a zaˇcali poletovat netopýˇri. Lidé však vˇedˇeli,
že to nepˇrichází noc. . . ”
“
Dr. Nathanael Whittaker, kazatel v Salemu, zorganizoval v mod-
litebnˇe shromáždˇení a ve svém kázání tvrdil, že jde o nadpˇrirozenou
tmu. Také na mnoha dalších místech se konala shromáždˇení. Kaza-
telé spontánnˇe mluvili o tom, že tma je zˇrejmˇe naplnˇením biblického
proroctví. . . Kolem jedenácté hodiny byla tma nejvˇetší.” (The Essex
Antiquarian, duben 1899, roˇc. 3, ˇc. 4, str. 53.54) “Na vˇetšinˇe území
Nové Anglie byla ve dne taková tma, že lidé nemohli bez svíˇcek
poznat, kolik je vlastnˇe hodin, nemohli obˇedvat ani konat domácí
práce. . . ”
“
Šlo o zatmˇení mimoˇrádného rozsahu. Na východˇe zasáhla tma
do Falmouthu, na západˇe pak až do nejvzdálenˇejší ˇcásti státu Con-
necticut a do mˇesta Albany. Na jihu dosáhla až k moˇrskému pobˇreží a
na severu až do míst, kam sahají americké osady.” (William Gordon,
Dˇejiny boje za nezávislost USA, díl 3, str. 57)
Po naprosté tmˇe, která trvala témˇeˇr celý den, se hodinu nebo dvˇe
pˇred pˇríchodem veˇcera obloha zˇcásti vyjasnila a objevilo se slunce,
zahalené stále ještˇe tmavou, hustou mlhou. “Po západu slunce se
znovu utvoˇrily mraky a velmi rychle se setmˇelo.” “I noˇcní tma však
[206]
byla neobyˇcejná a nahánˇela hr˚uzu jako tma bˇehem dne. Pˇrestože
byl témˇeˇr úplnˇek, nedaly se bez umˇelého svˇetla rozpoznat žádné
pˇredmˇety. Zdálo se, že ani umˇelé svˇetlo ze sousedních dom˚u nebo
ze vzdálenˇejších míst nem˚uže proniknout hustou temnotou; jako by
to byla egyptská tma.” (Isaiah Thomas v ˇcasopisu Massachusetts
