20
Velké drama vˇek˚u
vívavý, nejvýš milosrdný a vˇerný”.
2.
Mojžíšova 34,6
.
Boží milo-
srdenství v˚uˇci nim nepˇrestalo, pˇrestože je stále odmítali. S láskou,
která pˇrevyšuje lásku otce k synovi, “nepˇrestával k nim B˚uh posílat
své posly, protože mˇel soucit se svým lidem i se svým pˇríbytkem”.
2.
Paralipomenon 36,15
.
Když výzvy, prosby a napomenutí nepo-
máhaly, poslal jim nejvˇetší dar nebes — a v tomto jediném daru jim
dal vlastnˇe celé nebe.
Sám Boží Syn pˇrišel, aby pˇrivedl k pokání zatvrzelé mˇesto. Byl to
Kristus, kdo vysvobodil Izrael jako vinný kmen z Egypta.
Žalm 80,9
.
Vlastní rukou vyhánˇel pˇred ním pohany. Zasadil ho “na úrodném
svahu”. Peˇclivˇe jej ohradil, vyslal své služebníky, aby se o nˇeho
starali. Nakonec zvolal: “Co se mˇelo pro mou vinici ještˇe udˇelat, a já
pro ni neudˇelal?”
Izajáš 5,1.4
.
Když pak oˇcekával, že ponese hrozny,
plodila plané víno. Nepˇrestával však doufat, že pˇrinese úrodu. Pˇrišel
[16]
osobnˇe na svou vinici, aby zjistil, zda ji lze zachránit pˇred zkázou.
Okopal sv˚uj vinný kmen, proˇrezal ho a ošetˇril. Byl neúnavný ve
svém úsilí zachránit to, co zasadil.
Celé tˇri roky chodil Pán svˇetla a slávy mezi svým lidem. “Pro-
cházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteˇrí byli v moci
d’áblovˇe,” obvazoval ranˇené, vyhlásil zajatc˚um propuštˇení, navra-
cel zrak slepým. Díky jeho p˚usobení chromí chodili a hluší slyšeli;
[17]
oˇcišt’oval malomocné, kˇrísil mrtvé a chudým zvˇestoval evangelium
(
Skutky 10,38
;
Lukáš 4,18 Matouš 11,5
).
Všem lidem bez rozdílu
platilo jeho milostivé pozvání: “Pojd’te ke mnˇe všichni, kdo se na-
máháte a jste obtíženi bˇremeny, a já vám dám odpoˇcinout.”
Matouš
11,28
.
I když mu na dobro odpovídali zlým a za svou lásku sklízel
jen nenávist (
Žalm 109,5
),
konal Ježíš vytrvale své poslání milosti.
Nikdy neodmítl ˇclovˇeka, který hledal jeho milost. Žil jako poutník
bez domova, jeho každodenním údˇelem byla chudoba a potupa.
Sloužil potˇrebám lidí, ulehˇcoval jim v jejich bídˇe a pˇresvˇedˇcoval
je, aby pˇrijali dar života. Pˇríliv slitování, odražený od zatvrzelých
lidských srdcí, se k nim vracel ještˇe silnˇejším proudem nevýslovné,
soucitné lásky. Izrael se však odvrátil od svého nejlepšího Pˇrítele
a Pomocníka. Nabídkami jeho lásky pohrdl, jeho rady odmítl, jeho
varování zesmˇešnil.
ˇCas nadˇeje a odpuštˇení rychle plynul. B˚uh ˇcekal již velmi dlouho
a pohár trpˇelivosti se už témˇeˇr naplnil. Mraˇcno kupící se po dlouhé
