238
Velké drama vˇek˚u
r˚uzní králové a královny a v ˇrímské církvi papežové a koncily. Tak
by z víry vznikl zmatek.” (Martyn, díl 5, str. 340)
Úˇcast na bohoslužbách vyžadovala státní církev pod hrozbou
pokuty nebo vˇezení. “Williams se proti tomuto zákonu postavil a
kritizoval jej. Nejhorším ustanovením anglického zákoníku bylo, že
naˇrizoval pˇríslušnost ke státní církvi. Nutit lidi, aby se sdružovali s
lidmi odlišné víry, pokládal Williams za zjevné porušování jejich
pˇrirozených práv. Nutit násilím nevˇeˇrící a ty, kterým se nechce, k
úˇcasti na bohoslužbách je totéž jako vyžadovat od nich pokrytectví. . .
Tvrdil, že ‘nikoho nelze nutit, aby se bohoslužeb úˇcastnil proti své
v˚uli’. Jeho protivníci, ohromeni jeho uˇcením, volali: ‘Cože, není
[196]
snad dˇelník hoden své mzdy?’ ‘Ano,’ odpovídal, ‘je hoden mzdy, ale
od tˇech, kdo ho najímají.’” (Bancroft, ˇcást 1, kap. 15, odst. 2)
Souˇcasníci si Rogera Williamse vážili a milovali ho jako vˇerného
Božího služebníka, muže výjimeˇcného nadání, mimoˇrádnˇe ˇcestného
a opravdovˇe laskavého. Nemohli však tolerovat, že státní správˇe
vytrvale upíral právo vládnout nad církví a prosazuje požadavky
náboženské svobody. Tvrdili, že kdyby se toto nové uˇcení zavedlo
v praxi, “zniˇcilo by základy státu a vlády v zemi” (Bancroft, ˇcást
1,
kap. 15, odst. 10). Nakonec Williamse odsoudili k vyhnanství
—
vylouˇcili ho z osad. Aby se vyhnul vˇezení, musel uprchnout
uprostˇred mrazivé zimy do divokých les˚u.
“
ˇCtrnáct týdn˚u jsem prožil v drsné pˇrírodˇe, nemˇel jsem co jíst a
kde spát,” napsal pozdˇeji. “Krkavci mˇe živili v pustinách.” Dutiny
strom˚u mu sloužily jako pˇrístˇreší (Martyn, díl 5, str. 349.350). Tak
pokraˇcoval jeho namáhavý útˇek snˇehem a divokým lesem, až našel
útoˇcištˇe u jednoho indiánského kmene, u jehož pˇríslušník˚u si d˚uvˇeru
a náklonnost získal tím, že jim zvˇestoval evangelium.
Když se koneˇcnˇe po mˇesících putování dostal k bˇreh˚um
Narragensettského zálivu, položil tam základy prvního novodobého
státu, který v plném rozsahu uznával právo na náboženskou svo-
bodu. Základní zásadou osady Rogera Williamse bylo, “že každý
smí uctívat Boha podle vlastního svˇedomí” (Martyn, díl 5, str. 354).
Jeho malý stát, Rhode Island, se stal útoˇcištˇem pronásledovaných
a utlaˇcovaných. Rostl a prospíval, až se jeho zásady — obˇcanská a
náboženská svoboda — staly nejd˚uležitˇejšími zásadami Americké
republiky.
