Za svobodou do svˇeta
239
Ve slavném dokumentu, který ameriˇctí pˇredkové vydali jako svou
chartu práv — v Prohlášení nezávislosti — se ˇríká: “Pokládáme za
samozˇrejmé, že všichni lidé byli stvoˇreni jako sobˇe rovni a Stvoˇritel
jim dal nezcizitelná práva, mezi nˇež patˇrí právo na život, svobodu a
úsilí o štˇestí.” Ústava zaruˇcuje nedotknutelnost a neporušitelnost svˇe-
domí naprosto jasnými slovy: “Jako kvalifikace pro jakýkoli veˇrejný
úˇrad ve Spojených státech nesmí být nikdy vyžadována náboženská
pˇríslušnost.” “Kongres nesmí vydat zákon, který by pˇredepisoval
vyznávání urˇcitého náboženství nebo omezoval svobodné vyznávání
náboženství.”
“
Tv˚urci ústavy uznávali vˇeˇcnou zásadu, že vztah ˇclovˇeka k Bohu
je mimo rámec lidského zákonodárství a že jeho právo na svobodu
svˇedomí je nezadatelné. Tuto pravdu není nutné dokazovat, vyplývá
z podstaty naší bytosti. Právˇe toto vˇedomí dalo mnoha lidem sílu
postavit se proti lidským zákon˚um a nepovolit ani v plamenech
hranic. Pochopili, že jejich odpovˇednost v˚uˇci Bohu je nadˇrazena nad
lidská naˇrízení a jiní lidé nemají právo ovládat jejich svˇedomí. Je to
pˇrirozená zásada, která nem˚uže být niˇcím odstranˇena.” (Kongresové
dokumenty USA, série 200, dokument ˇc. 271)
Nová existence v Novém svˇetˇe
Když se po Evropˇe rozšíˇrily zprávy o zemi, kde každý m˚uže
užívat plod˚u své práce a žít podle hlasu svého svˇedomí, vydaly se k
[197]
bˇreh˚um Nového svˇeta tisíce lidí. Poˇcet osad rychle nar˚ustal. “Stát
Massachusetts vydal zvláštní zákon, který umožˇnoval volný vstup a
pomoc z veˇrejných prostˇredk˚u kˇrest’an˚um jakékoli národnosti, ‘kteˇrí
utíkali za Atlantický oceán pˇred válkami, hladem nebo pˇred útlakem
perzekutor˚u’. Tak se uprchlíci a utlaˇcovaní stali podle ustanovení
zákona hosty státu.” (Martyn, díl 5, str. 417) Bˇehem dvaceti let od
[198]
prvního pˇristání v Plymouthu se v Nové Anglii usadily tisíce “pout-
ník˚u”.
Pro dosažení cíle, po kterém toužili, “se spokojili s tím, že uhájili
holou existenci skromným životem v pilné práci. Nepožadovali od
p˚udy nic víc než úrodu úmˇernou vynaložené práci. Neutˇešovali se
klamnými pˇredstavami o záˇrivé budoucnosti. . . Byli spokojeni s po-
zvolným, ale trvalým pokrokem svého spoleˇcenského ˇrádu. Trpˇelivˇe
