Za svobodou do svˇeta
237
svobody; svobodu, pro kterou tolik obˇetovali, nebyli totiž ochotni
dopˇrát druhým. “Jen velmi málo lidí, i nejpˇrednˇejších myslitel ˚u a
moralist ˚u sedmnáctého století, správnˇe chápalo významnou zásadu,
vyplývající z Nového zákona, že jedinˇe B˚uh má právo posuzovat
lidskou víru.” (Martyn, díl 5, str. 297) Nauka, že B˚uh povˇeˇril církev
dozorem nad svˇedomím a dal jí právo urˇcovat, co je kacíˇrství, a
trestat je, je jedním z nejhloubˇeji zakoˇrenˇených papežských blud˚u.
Reformátoˇri sice odmítli uˇcení ˇRíma, nezbavili se však úplnˇe jeho
nesnášenlivosti. Hustá temnota, do níž papežství za dlouhou dobu
své vlády zahalilo celé kˇrest’anstvo, nebyla ještˇe úplnˇe odstranˇena.
Napˇríklad jeden z pˇredních kazatel ˚u osady v Massachusettském
zálivu prohlásil: “Právˇe tolerance udˇelala svˇet protikˇrest’anským.
Trestání kacíˇr ˚u církvi neuškodilo.” (Martyn, díl 5, str. 335) Osadníci
pˇrijali zásadu, že pˇri volbách do samosprávy mají hlasovací právo
jen ˇclenové církve. Založili jakýsi nový druh státní církve a od všech
vyžadovali pˇríspˇevky na podporu duchovních. Úˇrady mˇely právo
potlaˇcovat kacíˇrství. Svˇetská moc se tak dostala do rukou církve.
Tato opatˇrení mˇela zanedlouho nevyhnutelný d˚usledek — perzekuci
jiných.
Roger Williams
Jedenáct let po založení první osady pˇrijel do Nového svˇeta Ro-
ger Williams. Podobnˇe jako první “poutníci”, i on sem pˇrišel proto,
aby mohl žít v prostˇredí náboženské svobody. Na rozdíl od nich
však pochopil, co tehdy pochopili jen nemnozí — že totiž svoboda
je nezcizitelným právem všech, bez ohledu na jejich náboženské
pˇresvˇedˇcení. Opravdovˇe hledal pravdu a stejnˇe jako Robinson pˇred-
pokládal, že ještˇe nepˇrijali všechno svˇetlo z Božího slova. Williams
“
jako první v moderním kˇrest’anstvu ustanovil svˇetskou správu zalo-
ženou na zásadˇe svobody svˇedomí a rovnosti názor ˚u pˇred zákonem.”
(
Bancroft, ˇcást 1, kap. 15, odst. 16) Tvrdil, že státní správa má za
úkol potlaˇcovat zloˇciny, nikoli však znásil ˇnovat svˇedomí: “Veˇrejnost
nebo úˇrady mohou rozhodovat, co je povinnost ˇclovˇeka v˚uˇci ˇclo-
vˇeku, jestliže se však pokoušejí pˇredepisovat povinnosti ˇclovˇeka v˚uˇci
Bohu, pˇrekraˇcují svou pravomoc a vytváˇrejí nebezpeˇcné prostˇredí.
Je totiž jasné, že má-li státní správa takovou moc, m˚uže dnes naˇrídit
urˇcité názory nebo víru, a zítra zase jiné. Tak se v Anglii chovali
