236
Velké drama vˇek˚u
Boží lid “spoleˇcnˇe chodit po všech Božích cestách, které znají nebo
v budoucnu poznají” (J. Brown, Otcové poutníci, str. 74). Tak za-
chovali hlavní zásadu protestantismu. Když poutníci z Holandska
odcházeli, s úmyslem najít domov v Novém svˇetˇe, jejich kazatel
John Robinson, kterému Prozˇretelnost nedovolila, aby je doprovázel,
ve svém proslovu na rozlouˇcenou ˇrekl:
“
Bratˇri, na krátkou chvíli se spolu rozlouˇcíme a jen Pán ví, zda
vás ještˇe nˇekdy uvidím. At’ už se shledáme nebo ne, vyzývám vás
pˇred Bohem a jeho svatými andˇely, abyste mne následovali jen tam,
kam já následuji Krista. Jestliže vám B˚uh nˇeco zjeví prostˇrednictvím
jiného nástroje, pˇrijmˇete to právˇe tak ochotnˇe, jako jste ochotnˇe
pˇrijímali každou pravdu ode mne. Jsem si naprosto jist, že B˚uh nám
skrze své slovo odhalí ještˇe další pravdy a dá nám ještˇe více svˇetla.”
(
Martyn, díl 5, str. 70)
[194]
“
Nenalézám slov, jimiž bych dostateˇcnˇe vyjádˇril své politování
nad stavem reformovaných církví, které dospˇely ve svém nábožen-
ském vývoji do urˇcitého stadia, a nepostupují dále, než kam se dostali
reformátoˇri. Luteráni se nemohou dostat dále, než kam dospˇel Lu-
ther. . . , a kalvinisté, jak víte, ustrnuli tam, kam je dovedl velký Boží
muž, který ovšem nepoznal všechno. To je bída, nad kterou je tˇreba
naˇríkat, vždyt’ reformátoˇri ve své dobˇe hoˇreli a šíˇrili svˇetlo, nepo-
znali však dokonale celou Boží pravdu. Kdyby byli dnes naživu,
pˇrijali by právˇe tak ochotnˇe další poznání, jak ochotnˇe pˇrijali první
svˇetlo.” (D. Neal, Dˇejiny puritán˚u, díl 1, str. 269)
“
Pamatujte na sv˚uj církevní slib, kterým jste se zavázali, že
budete chodit po všech cestách Pánˇe, které znáte nebo v budoucnu
poznáte. Pamatujte na sv˚uj slib a smlouvu s Bohem i mezi sebou
navzájem, že pˇrijmete každé svˇetlo a každou pravdu, která vysvitne
z psaného Božího slova. Zapˇrísahám vás však — dˇríve než pˇrijmete
urˇcitou pravdu, porovnávejte ji a pomˇeˇrujte s ostatními pravdami
Písma. Vždyt’ není možné, aby kˇrest’anský svˇet vyšel tak brzy z
tak husté protikˇrest’anské temnoty a aby ze dne na den dospˇel k
naprosto dokonalému poznání.” (Martyn, díl 5, str. 70.71)
Touha po svobodˇe svˇedomí dala “poutník˚um” sílu, aby zvládli
obtíže spojené s dlouhou cestou pˇres moˇre i další nesnáze a nebez-
peˇcí, jež na nˇe ˇcíhaly v nové zemi, a aby s Božím požehnáním mohli
v Americe položit základy pro velký národ. Pˇres svou upˇrímnost
a zbožnost “poutníci” nepochopili plnˇe velkou zásadu náboženské
[195]
