Za svobodou do svˇeta
235
je vyhnat ze zemˇe nebo ještˇe nˇeco horšího.” (George Bancroft, Dˇe-
jiny Spojených stát ˚u amerických, ˇcást 1, kap. 12, odst. 6) Za této
bezvýchodné situace, bez jakéhokoli náznaku svˇetlejší budoucnosti,
[193]
dospˇeli mnozí z tˇechto opovrhovaných, pronásledovaných a vˇez-
nˇených k pˇresvˇedˇcení, že pro toho, kdo chce sloužit Bohu podle
vlastního svˇedomí, “pˇrestala být Anglie jednou provždy vhodným
domovem” (J. G. Palfrey, Dˇejiny Nové Anglie, kap. 3, odst. 43).
Nˇekteˇrí se proto rozhodli hledat útoˇcištˇe v Holandsku. ˇCekaly je
ˇcetné obtíže, pˇrišli o majetek nebo se dostali i do vˇezení; mnozí pˇre-
krucovali jejich úmysly nebo se na nich dopustili zrady a vydali je
nepˇrátel ˚um. Oni však pˇresto z˚ustali pevní a vytrvalí a ve spˇráteleném
Holandsku našli útoˇcištˇe.
Pˇri útˇeku opustili sv˚uj domov, majetek i zdroj obživy. V neznámé
zemi — mezi lidmi s jinými zvyky a hovoˇrícími jiným jazykem —
se z nich stali cizinci. Aby se uživili, museli vykonávat práce, které
neumˇeli. Muži, kteˇrí strávili celý život obdˇeláváním p˚udy, se nyní
museli uˇcit ˇremesl ˚um. Pˇrijali to však radostnˇe — nemarnili ˇcas
lenošením nebo naˇríkáním. I když na nˇe ˇcasto doléhala chudoba,
dˇekovali Bohu za požehnání, která obdrželi, a byli rádi, že mohou
vést nerušený duchovní život. “Chápali, že jsou poutníky, proto
nehledˇeli na bídu, ale pozvedali oˇci k nebes˚um, ke své nejdražší
vlasti, a jejich duše se naplnila pokojem.” (Bancroft, ˇcást 1, kap. 12,
odst. 15)
Ve vyhnanství a v tˇežkostech sílila jejich láska a víra. Vˇeˇrili
Božím slib˚um a B˚uh je v dobˇe nouze nezklamal. Boží andˇelé jim
byli nablízku, povzbuzovali je a pomáhali jim. A když se zdálo, že
jim Boží prozˇretelnost ukazuje cestu pˇres oceán, do zemˇe, kde by
mohli najít novou vlast a zanechat svým dˇetem tak cenné dˇedictví
náboženské svobody, bez váhání se na tuto cestu vydali.
B˚uh dopustil na sv˚uj lid zkoušky, a tím jej pˇripravil, aby mohl
splnit zámˇery, které s ním mˇel. Ponížil svou církev, aby ji mohl
povýšit. B˚uh se chystal zasáhnout v její prospˇech, aby dal svˇetu další
d˚ukaz, že nezapomíná na lidi, kteˇrí mu d˚uvˇeˇrují. Bˇeh událostí zmˇenil
tak, že satan˚uv hnˇev a úklady bezbožných lidí nakonec zvýraznily
Boží slávu a dovedly Boží lid na bezpeˇcné místo. Pronásledování a
vyhnanství tak otevˇrelo cestu ke svobodˇe.
Když byli puritáni poprvé donuceni oddˇelit se od anglikánské
církve, zavázali se slavnostním slibem, že budou jako svobodný
