Zniˇcení Jeruzaléma
19
obˇetní zvíˇrata; ta se mˇela otevˇrít i pro nˇej, až bude “jako beránek
vedený na porážku”
Izajáš 53,7
.
Nedaleko odtud se vypínala Gol-
[15]
gota, dˇejištˇe ukˇrižování. Ta cesta, na kterou se už brzy vydá, bude
hr˚uznˇe temná, až položí sv˚uj život jako obˇet’ za hˇrích. Nebyly to
však myšlenky na tyto události, které ho tak zarmoutily, zatímco
lidé kolem nˇej se radovali. Jeho nesobecké srdce nesevˇrela úzkostná
pˇredtucha vlastního nadlidského utrpení. Kristus plakal nad tisíci
odsouzenými v Jeruzalémˇe, plakal nad slepotou a zatvrzelostí lidí,
kterým pˇrišel požehnat a které pˇrišel zachránit.
Krist ˚uv pohled do budoucnosti
Pˇred Ježíšovým zrakem se promítlo období více než tisíce let, v
nˇemž B˚uh prokazoval vyvolenému lidu zvláštní pˇrízeˇn a projevoval
zvláštní péˇci. Stála tu hora Moria, na níž se dal Izák, “syn zaslíbení”,
bez odporu pˇripoutat jako obˇet’ k oltáˇri, a tak se stal symbolem obˇeti
Božího Syna. Zde byla Abrahamovi — “otci vˇeˇrících” — potvr-
zena smlouva požehnání, slavné mesiášské zaslíbení.
1.
Mojžíšova
22,9.16-18
.
Na tomto místˇe plameny obˇeti stoupající k nebi z humna
Ornana Jebuzejského odvrátily meˇc hubícího andˇela (
1.
Paralipome-
non 21
) —
vhodný to symbol Spasitelovy obˇeti a jeho pˇrímluvy za
viníky. Jeruzalém byl poctˇen Bohem více než celá zemˇe. “Hospodin
si totiž zvolil Sión, zatoužil jej mít za sídlo.”
Žalm 132,13
.
Tady po
vˇeky proroci pronášeli varovná poselství. Tady knˇeží mávali svými
kadidelnicemi a v˚unˇe kadidla spolu s modlitbami vˇeˇrících stoupala k
Bohu. Tady byla dennˇe obˇetována krev beránk˚u, která ukazovala na
budoucího Božího Beránka. Tady Hospodin zjevil svou pˇrítomnost
v oblaku slávy nad slitovnicí. Odtud vycházel onen tajemný žebˇrík
spojující zemi s nebem (
1.
Mojžíšova 28,12
;
Jan 1,51
) —
žebˇrík,
po nˇemž sestupují a vystupují Boží andˇelé a který otevírá svˇetu
cestu do nejsvˇetˇejších míst. Kdyby Izrael jako národ z˚ustal Bohu
vˇerný, z˚ustal by Jeruzalém, Boží vyvolené mˇesto, zachován navždy
(
Jeremjáš 17,21-25
).
Avšak dˇejiny tohoto národa, tolik poctˇeného
Boží pˇrízní, jsou dˇejinami odpadlictví a vzdoru. Izrael pohrdl Boží
milostí, zneužil svých výsad a promarnil své pˇríležitosti.
Aˇckoli Izraelci “Boží posly zesmˇešˇnovali, pohrdali jeho slovy a
jeho proroky prohlašovali za podvodníky” (
2.
Paralipomenon 36,16
),
B˚uh s nimi jednal stále jako “B˚uh plný slitování a milostivý, sho-
