1.
kapitola — Zniˇcení Jeruzaléma
“
Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to
skryto tvým oˇcím. Pˇrijdou na tebe dny, kdy tvoji nepˇrátelé postaví
kolem tebe val, obklíˇcí tˇe a sevˇrou se všech stran. Srovnají tˇe se zemí
a s tebou i tvé dˇeti; nenechají v tobˇe kámen na kameni, ponˇevadž jsi
nepoznalo ˇcas, kdy se B˚uh k tobˇe sklonil.”
Lukáš 19,42-44
.
Ježíš se díval na Jeruzalém z vrcholu Olivové hory. Byl to krásný
a uklidˇnující pohled. V tento velikonoˇcní ˇcas pˇricházeli ze všech
zemí do Jeruzaléma potomci Jákoba, aby oslavili velký národní
svátek. Uprostˇred zahrad, vinic a zelených strání posetých stany
poutník˚u se zvedaly stupˇnovité pahorky, výstavné paláce a mohutné
hradby hlavního mˇesta Izraele. Zdálo se, jako by Siónská dcera ve
své pýše ˇríkala: “Sedím jako královna a nepoznám zármutek.” Byla
krásná a domnívala se, že je v bezpeˇcí a že se tˇeší pˇrízni nebes jako
kdysi pˇred staletími, kdy královský pˇevec zpíval: “Krásnˇe se vypíná
k potˇeše celé zemˇe Siónská hora, . . . sídlo velkého Krále.”
Žalm
48,3
.
Úchvatný byl i pohled na budovu chrámu. Paprsky zapadají-
cího slunce dávaly vyniknout bˇelostné nádheˇre mramorových zdí,
v jejich záˇri se leskla zlatá brána, vˇeže a cimbuˇrí. Chrám, chlouba
židovského národa, tu stál jako “ztˇelesnˇená krása”. Který Izraelec
by se na to mohl dívat, aniž by nepocítil radost a obdiv. Ježíš však
pˇremýšlel o nˇeˇcem úplnˇe jiném. “Když už byl blízko a uzˇrel mˇesto,
dal se nad ním do pláˇce.”
Lukáš 19,41
.
Uprostˇred všeobecného nad-
šení pˇri triumfálním vjezdu, kdy lidé mávali palmovými ratolestmi
a pahorky znˇely ozvˇenou radostného “hosana”, když ho tisíce hlas˚u
provolávaly za krále, naplnil Vykupitele svˇeta najednou nepochopi-
telný zármutek. On, Boží Syn, Zaslíbený Izraele, který svou mocí
zvítˇezil nad smrtí a povolal její zajatce z hrobu, nyní plakal. Jeho
slzy, to nebyl jen obyˇcejný zármutek, ale i velká, nepˇrekonatelná,
smrtelná úzkost.
Nenaˇríkal nad sebou, i když dobˇre vˇedˇel, co bude následovat.
Pˇred ním leželo Getsemane, místo jeho nastávajícího smrtelného
zápasu. V dohledu byla také Ovˇcí brána, kterou se po staletí vodila
18
