Francouzská revoluce
225
regentu: “Tato mánie (ˇcímž myslel protestantství) zniˇcí nejen ná-
boženství, ale i všechnu vrchnost, šlechtu, všechen ˇrád a zákony.”
(
G. de Félice, Dˇejiny protestant ˚u ve Francii, díl 1, kap. 2, odst. 8)
O nˇekolik let pozdˇeji naléhal papežský nuncius na krále: “Veliˇcen-
stvo, nebud’te na omylu. Protestanté pˇrevrátí všechen obˇcanský a
náboženský poˇrádek. . . Tr ˚un je ohrožen, právˇe tak jako oltáˇr. . . Za-
vedení nového náboženství musí nutnˇe vést k zavedení nové vlády.”
(
D’Aubigné, Dˇejiny reformace v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe, díl 2,
kap. 36) Teologové p˚usobili na pˇredsudky lidí. Prohlašovali totiž,
že protestantské uˇcení “obrací lidi k novinkám a k pošetilostem,
olupuje krále o oddanou lásku jeho poddaných a pˇrivádí do záhuby
jak církev, tak stát.” Tak se ˇRímu podaˇrilo poštvat Francii proti re-
formaci. “Meˇc, který stíhal protestanty, byl poprvé tasen ve Francii;
mˇel bránit tr ˚un, zachránit šlechtu a zachovat zákony.” (Wylie, díl 13,
kap. 4)
Pˇred revolucí
Vládnoucí pˇredstavitelé mohli stˇeží pˇredvídat, kam tato osudná
politika povede. Uˇcení Bible by vštˇepovalo do lidských srdcí a myslí
zásady spravedlnosti, stˇrídmosti, pravdy, rovnosti a lásky, které jsou
základními kameny prospˇechu národa. “Spravedlnost vyvyšuje pro-
národy” a “upevˇnuje tr˚un” (
Pˇrísloví 14,34
;
Pˇrísloví 16,12
); “
spra-
vedlnost vytvoˇrí pokoj” a jeho ovoce bude “klid a bezpeˇcí navˇeky”.
Izajáš 32,17
.
ˇClovˇek, který poslouchá Boží zákon, bude také vˇernˇe
ctít a poslouchat zákony své zemˇe; kdo má bázeˇn pˇred Bohem,
respektuje i krále a jeho spravedlivou a zákonnou moc. Neštˇestí
Francie bylo v tom, že zakázala Bibli a vyhnala její “uˇcedníky”.
ˇCestní, mravnˇe silní, zásadoví a inteligentní lidé, kteˇrí mˇeli odvahu
pˇriznat se ke svému pˇresvˇedˇcení a trpˇet za pravdu, byli po staletí po-
síláni do otroctví na galeje, umírali na hranicích nebo ve vˇezeˇnských
kobkách. Tisíce z nich hledaly záchranu v útˇeku a tak to pokraˇcovalo
ještˇe dvˇe stˇe padesát let po zahájení reformace.
“
Po celé dlouhé období mohly generace Francouz˚u sledovat, jak
stoupenci evangelia prchají pˇred zbˇesilostí perzekutor ˚u a odnášejí s
[186]
sebou vzdˇelanost, ˇremeslnický um, píli a poˇrádkumilovnost, v nichž
zpravidla vynikali, aby jimi obohatili zemˇe, ve kterých našli azyl.
A nakolik byli pˇrínosem pro jiné zemˇe, natolik chudla jejich p˚u-
