224
Velké drama vˇek˚u
projevují tu skuteˇcnˇe správnou úctu — uctívají svobodu a rozum.
Tady jsme vyslovili pˇrání, aby se republice dobˇre vedlo, tady jsme
odmítli neživé modly a pˇrijali rozum, živé božstvo, mistrovský a vr-
cholný výtvor pˇrírody.” (M. A. Thiers, Dˇejiny francouzské revoluce,
díl 2, str. 370.371)
Když byla do snˇemovny pˇrivedena bohynˇe rozumu, vzal ji ˇreˇcník
za ruku, obrátil se ke shromáždˇení a prohlásil: “Smrtelníci, pˇrestaˇnte
se tˇrást pˇred bezmocnými hromy Boha, kterého stvoˇril váš strach. Od
této chvíle zapomeˇnte na všechna božstva, kromˇe rozumu. Nabízím
vám jeho nejkrásnˇejší a nejryzejší symbol; chcete-li mít nˇejaké
božstvo, obˇetujte jenom takovému. . . Skloˇnte se pˇred vznešeným
senátem svobody! At’ žije rozum.”
“
Pˇredseda senátu bohyni objal, pak ji posadili do nádherného
vozu a za doprovodu obrovského zástupu lidí ji vezli do katedrály
Notre Dame, aby tam nahradila Boha. Tam ji posadili na oltáˇr a
všichni pˇrítomní jí vzdali hold.” (Alison, díl 1, kap. 10)
Zanedlouho pˇrišlo na ˇradu veˇrejné pálení Biblí. ˇClenové Spo-
leˇcnosti Národního muzea vešli jednoho dne do sálu mˇestské rady
a provolávali: “At’ žije rozum!” Na dlouhé žerdi nesli napíchnuté
ohoˇrelé zbytky nˇekolika knih, mezi nimi breviáˇre, misály a Starý i
Nový zákon, které “odpykaly v ohni”, jak prohlásil pˇredseda, “za
[185]
všechna bláznovství, ke kterým vedly lidstvo”. (Paˇrížské noviny,
1793,
ˇc. 318)
Papežství zahájilo proces, jenž vyústil v otevˇrený ateismus. Do
této situace vehnaly Francii napjaté sociální, politické a nábožen-
ské pomˇery, jež byly výsledkem politiky ˇRíma. Spisovatelé, kteˇrí
popisovali hr˚uzy revoluce, tvrdili, že bˇrímˇe odpovˇednosti leží na
vládnoucích ˇcinitelích a církvi. Pravda je ovšem taková, že hlavní
vinu nese církev. Papežství poštvalo krále proti reformaci jako ne-
pˇríteli koruny, zdroji nepokoj ˚u, který ohrožuje mír a soulad národa.
Tímto zp˚usobem ˇRím inspiroval panovníky k nevídaným krutostem
a perzekuci.
S Biblí pˇricházela svoboda. Lidé, kteˇrí pˇrijali evangelium, na-
jednou jako by “pˇrišli k rozumu”. Postupnˇe se dokázali vymanit z
otroctví nevˇedomosti, povˇer a nemravnosti a zaˇcali myslet a jednat
jako lidé. To ovšem mezi panovníky vyvolávalo obavy o vlastní tr ˚un.
V pozadí tohoto strachu a obav stál ˇRím, který toho následnˇe
dokázal obratnˇe využít. V roce 1525 píše papež francouzskému
