226
Velké drama vˇek˚u
vodní vlast. Kdyby všechno, co vypudili, z˚ustalo ve Francii, kdyby
se svou pílí a umem mohli vyhnanci po celých tˇech tˇri sta let podílet
na obdˇelávání p˚udy a zdokonalení ˇremeslné výroby, kdyby svým
tv˚urˇcím nadáním a inteligencí mohli pˇrispívat k obohacení její vˇedy
a literatury, kdyby mˇeli možnost pˇrispˇet svou moudrostí k ˇrízení po-
litických záležitostí, kdyby mohli svou stateˇcnost projevit v bitvách,
které Francie vedla, kdyby svým smyslem pro právo spoluutváˇreli
její zákony a pˇridali k tomu ještˇe náboženství Bible, které posiluje
rozum a ˇrídí svˇedomí lidí, jakou slávu by to Francii pˇrineslo! Ja-
kou velkolepou, úspˇešnou a št’astnou zemí — vzorem pro národy
—
mohla být!”
“
Slepý a neúprosný fanatismus však odtud vyhnal každého uˇci-
tele ctnosti, každého zastánce poˇrádku, každého ˇcestného obránce
tr˚unu. Muži, díky nimž mohla jejich zemˇe získat ‘vˇehlas a slávu’,
dostali na vybranou — hranici nebo vyhnanství. Dílo zkázy bylo
úplné. Ve Francii nez˚ustalo svˇedomí, které by se dalo zatratit, nábo-
ženství, které bylo možné dovléct na hranici, vlastenectví, které by
šlo vyhnat ze zemˇe.” (Wylie, díl 13, kap. 20) A revoluce se všemi
svými hr ˚uzami pˇrišla jako zákonitý následek.
“
S odchodem hugenot ˚u nastal ve Francii všeobecný úpadek.
Kvetoucí pr˚umyslová mˇesta zaˇcala chátrat, úrodné oblasti se zmˇe-
nily v p˚uvodní divoˇcinu. Období nebývalého rozmachu vystˇrídalo
období intelektuální tuposti a mravního úpadku. Paˇríž se stala jed-
ním velkým chudobincem. Odhaduje se, že tˇesnˇe pˇred výbuchem
revoluce pobíralo dvˇe stˇe tisíc chudých almužnu od dvora. Jedinˇe
jezuit ˚um se daˇrilo v upadajícím národˇe; tyransky ˇrídili kostely a
školy, vˇezení i galeje.”
Evangelium by Francii pˇrineslo ˇrešení politických a sociálních
problém˚u, se kterými se potýkalo duchovenstvo, král i zákonodárci
a jež nakonec pˇrivedly národ do anarchie a zkázy. Pod nadvládou
ˇRíma lid nemˇel možnost poznat blahodárné Kristovo uˇcení o sebe-
obˇetování a nesobecké lásce; nevˇedˇel nic o sebezapˇrení pro blaho
druhých. Církev nekárala bohaté za to, že utlaˇcují chudé, chudí se ve
svém útlaku a ponížení nemohli dovolat pomoci. Bohatí a mocní dá-
vali své sobectví najevo ˇcím dál krutˇeji a s ˇcím dál vˇetší otevˇreností.
Staletí trvající hrabivost a rozmaˇrilost šlechty vyústila v nelidské
vydírání rolník˚u. Bohatí utlaˇcovali chudé a v ˇradách chudiny se
rozr ˚ustala nenávist namíˇrená proti bohatým.
