Francouzská revoluce
223
postavili proti nebeskému vládci. Jako hˇríšníci v dávných dobách
volali: “Což se to B˚uh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?”
Žalm
73,11
.
Jeden z knˇeží nového ˇrádu prohlásil s témˇeˇr neuvˇeˇritelnou trou-
falostí: “Bože, pokud existuješ, pomsti své uražené jméno. Vyzývám
tˇe k boji. Ty mlˇcíš, neodvažuješ se vyslat své hromy. Kdo uvˇeˇrí, že
existuješ?” (Lacretelle, Dˇejiny, díl 11, str. 309; Archibald Alison,
Dˇejiny Evropy, díl 1, kap. 10) Je to jen ozvˇena faraónovy otázky:
“
Kdo je Hospodin, že bych ho mˇel uposlechnout. . . ? Hospodina
neznám.”
2.
Mojžíšova 5,2
.
Vláda “rozumu”
“
Bloud si v srdci ˇríká: B˚uh tu není.”
Žalm 14,1
.
B˚uh však o
lidech, kteˇrí pˇrevracejí pravdu, ˇríká: “Jejich zaslepenost bude všem
stejnˇe zjevná.”
2.
Timoteovi 3,9
.
Nedlouho poté, co odmítla uctí-
vání živého Boha, “Velkého a Vznešeného, který žije ve vˇeˇcnosti,”
klesla Francie do ponižujícího modláˇrství. Zaˇcala uctívat bohyni
rozumu v podobˇe nemravné ženy, a to ve shromáždˇení poslanc˚u
národa — nejvyšších obˇcanských a zákonodárných pˇredstavitel ˚u.
Dˇejepisec poznamenal: “Jeden z obˇrad˚u této šílené doby vyniká
svou nesmyslností a bezbožností. Dveˇre snˇemovny se doširoka ote-
vˇrely a vstoupila skupina hudebník˚u. Za nimi se ubíral slavnostní
[184]
pr˚uvod ˇclen˚u mˇestské rady zpívajících hymnu na oslavu svobody.
Jako pˇredmˇet svého budoucího kultu vedli ženu v závoji, kterou na-
zývali ‘bohynˇe rozumu’. Když ji pˇrivedli na pódium, sˇnali jí obˇradnˇe
závoj z tváˇre a posadili ji po pravici pˇredsedy snˇemu. Všichni v ní
poznali baletku z opery. . . Této osobˇe, jako nejvhodnˇejší pˇredsta-
vitelce onoho rozumu, který uctívali, vzdalo národní shromáždˇení
Francie veˇrejný hold.”
“
Tato bezbožná a smˇešná maškaráda se stala jakýmsi vzorem:
uvedení ‘bohynˇe rozumu’ se pak konalo na mnoha místech po celé
zemi, kde obyvatelé chtˇeli napodobit pˇredstavitele revoluce.” (Scott,
díl 1, kap. 17)
ˇReˇcník, který uvádˇel uctívání rozumu, prohlásil: “Zákonodárci!
Fanatismus ustupuje rozumu. Jeho zakalené oˇci nemohly snést jas-
nou záˇr svˇetla. Dnes pod tˇemito gotickými klenbami, pod kterými se
shromáždil obrovský zástup, poprvé zaznˇela pravda. Francouzi zde
