206
Velké drama vˇek˚u
uvˇeznˇeni a po ˇcase se jim úplnˇe rozpadla rodina. B˚uh je však neopus-
til a jeho svˇedectví nemohlo umlˇcet žádné pronásledování. Mnozí
také byli nuceni odejít do Ameriky, kde položili základy obˇcanské a
náboženské svobody, jež tvoˇrí bezpeˇcí a slávu této zemˇe.
Podobnˇe jako v dobˇe apoštol ˚u útlak a perzekuce pouze napo-
mohly rozšíˇrení evangelia. V jednom odporném vˇezení trávil ˇcas
spolu se zloˇcinci i Jan Bunyan, který zde napsal své podivuhodné
dílo, alegorii o cestˇe poutníka ze zemˇe zkázy do nebeského mˇesta.
Po tˇri staletí “promlouvá tento hlas” z bedfordského vˇezení a po-
siluje lidská srdce. Bunyanovy spisy “Cesta poutníka” a “Milost
dostateˇcná i pro nejvˇetšího z hˇríšník˚u” pˇrivedly mnohé lidi na “cestu
života”.
Také Baxter, Flavel, Alleine a další nadaní a vzdˇelaní lidé s
hlubokou kˇrest’anskou zkušeností stateˇcnˇe hájili víru, která byla
jednou provždy dána svatým. I pˇres útlak a postavení psanc˚u, do
nˇehož byli vehnáni mocnými tohoto svˇeta, nem˚uže být jejich dílo
nikdy zniˇceno. Flavelovy knihy “Pramen života” a “Metody milosti”
pomohly tisíc˚um najít cestu ke Kristu. Baxter ˚uv spis “Protestantský
pastor” významnˇe podpoˇril úsilí tˇech, kdo toužili po oživení Božího
díla. Jeho kniha “Vˇeˇcný odpoˇcinek vykoupených” rovnˇež dobˇre
splnila své poslání a mnohé vˇeˇrící pˇrivedla k “odpoˇcinku”, který má
Boží lid stále ještˇe pˇred sebou.
Whitefield a bratˇri Wesleyové
O sto let pozdˇeji, v dobˇe velké duchovní temnoty, se na scénˇe ob-
jevují další reformátoˇri — Whitefield a bratˇri Wesleyové. P˚usobení
státní církve pˇrispˇelo k hlubokému náboženskému úpadku, který
nemˇel daleko k pohanství. Duchovní s oblibou studovali pˇrirozené
náboženství, které tvoˇrilo hlavní ˇcást jejich teologie; lidem z vyš-
ších vrstev byla zbožnost pro smích — cítili se být povzneseni nad
tím, co nazývali náboženským fanatismem. Nevzdˇelané nižší vrstvy
propadaly neˇrestem a církev nemˇela dostatek odvahy ani víry, aby
se pustila do boje za ztracenou vˇec pravdy.
Témˇeˇr úplnˇe se zapomnˇelo na d˚uležité uˇcení o ospravedlnˇení z
víry, kterému tak srozumitelnˇe uˇcil Luther. Místo toho se prosadila
ˇrímská zásada spoléhat na to, že spasení lze získat dobrými skutky.
Když pak Whitefield a Wesleyové coby pˇríslušníci státní církve
