Reformace na britských ostrovech
207
upˇrímnˇe hledali Boží pˇrízeˇn, dostalo se jim pouˇcení, že ji získají
ctnostným životem a plnˇením náboženských pˇredpis˚u.
Když Charles Wesley jednou onemocnˇel a cítil, že se blíží jeho
smrt, ptali se ho, z ˇceho odvozuje nadˇeji na vˇeˇcný život. Jeho od-
povˇed’ znˇela: “Snažím se co nejlépe sloužit Bohu.” Pˇrítel, který mu
otázku položil, nebyl s jeho odpovˇedí oˇcividnˇe v˚ubec spokojený.
Wesley uvažoval: “Jakže! Moje snaha není dostateˇcným d˚uvodem k
[171]
nadˇeji? Chce mi snad upˇrít moje úsilí? Vždyt’ na nic jiného spoléhat
nemohu.” (John Whitehead, Život kazatele Charlese Wesleyho, str.
102)
Tak velké bylo temno, které zahalilo církev a zastˇrelo uˇcení o
smíˇrení, oloupilo Krista o jeho slávu a odvrátilo pozornost lidí od
jejich jediné nadˇeje na spasení — od krve ukˇrižovaného Vykupitele.
Wesley a jeho pˇrátelé dospˇeli k poznání, že pravé náboženství
vychází ze srdce a že Božímu zákonu podléhají myšlenky, právˇe
tak jako slova a ˇciny. Byli pˇresvˇedˇceni, že stejnˇe jako bezúhonné
chování je nutná svatost srdce, a proto zaˇcali žít opravdu novým
životem. Opravdovˇe a s modlitbou se snažili potlaˇcit pˇrirozené zlé
sklony lidského srdce; žili nesobeckým, obˇetavým životem, v lásce a
pokoˇre. Pˇrísnˇe dodržovali všechno, o ˇcem se domnívali, že by mohlo
pˇrispˇet k dosažení toho, po ˇcem toužili nejvíce — totiž svatosti, která
jim zaruˇcí pˇrízeˇn u Boha. K vytˇcenému cíli však nedospˇeli. Marná
byla jejich snaha vymanit se z podruˇcí hˇríchu nebo zlomit jeho moc.
Bojovali stejnˇe jako kdysi Luther v klášterní cele v Erfurtu. Trápila
je stejná otázka: “Což m˚uže ˇclovˇek být pˇred Bohem spravedlivý?”
Jób 9,2
.
“
Oheˇn Boží pravdy”, který témˇeˇr vyhasl na protestantském oltáˇri,
mˇel být znovu zapálen ohnˇem “staré pochodnˇe”, kterou po staletí
udržovali ˇceští kˇrest’ané — jednotou bratrskou. Po reformaci ka-
tolická církev v ˇCechách protestantismus potlaˇcila a všichni, kdo
se nechtˇeli vzdát pravdy, museli uprchnout. Nˇekteˇrí vyhnanci našli
útoˇcištˇe v Sasku a zde si také udrželi starou víru — potomci tˇechto
kˇrest’an˚u pak pˇrinesli “svˇetlo” Wesleymu a jeho pˇrátel ˚um.
John a Charles Wesleyové byli po svém vysvˇecení ke knˇežství
vysláni na misijní cestu do Ameriky. Stejnou lodí cestovala také
skupina moravských bratˇrí. Plavbu provázely silné bouˇre a John
Wesley tváˇrí v tváˇr smrti poznal, že nemá jistotu smíˇrení s Bohem.
Z jednání Moravan˚u naopak vycítil klid a d˚uvˇeru, kterou on neznal.
