Reformace na britských ostrovech
203
knihy a objevují se svíˇcky, mizí Bible a objevují se r ˚užence, tam mizí
svˇetlo evangelia a nahrazuje ho svˇetlo svíˇcek, a to i v poledne. Tam
se ztrácí Krist ˚uv kˇríž a objevuje se prodej odpustk˚u, pˇrestává odívání
nahých, sycení chudých a pomoc bezmocným, a nastává uctívání
rytin a obraz˚u, zdobení dˇreva a kamene, vyzdvihují se výmysly ˇclo-
vˇeka a jeho zákony, a odmítají se Boží pˇrikázání a nejsvˇetˇejší Boží
slovo. . . Kéž by naši preláti stejnˇe pˇriˇcinlivˇe zasévali semeno dob-
rého uˇcení, jako je satan pilný v zasévání koukolu a plevele!” (Hugh
Latimer, Kázání)
Tito reformátoˇri vyznávali velkou zásadu — stejnou zásadu,
jakou uznávali valdenští, Viklef, Jan Hus, Luther, Zwingli a jejich
[168]
spolupracovníci —, že Písmo svaté je neomylným mˇeˇrítkem víry a
života. Odmítali domnˇelé právo papež˚u, snˇem˚u, církevních otc˚u a
král ˚u ovládat svˇedomí lidí ve vˇecech víry. Naproti tomu uznávali
svrchovanou autoritu Bible — a všechno uˇcení a všechny názory
posuzovali jejím uˇcením. Víra v Boha a jeho slovo — to jim bylo
oporou, když obˇetovali své životy na hranicích. Když vzplála hra-
nice, jež mˇela umlˇcet Latimera, obrátil se reformátor na svého spo-
lutrpícího druha se slovy: “Bud’ dobré mysli, ještˇe dnes zažehneme
v Anglii z Boží milosti svíci a ta, doufám, nikdy nedohoˇrí.” (Dílo
Hugha Latimera, díl 1, str. XIII)
Reformace ve Skotsku — John Knox
Ani ve Skotsku nemˇela být pravda, kterou hlásal Columba se
svými spolupracovníky, už nikdy zcela umlˇcena. Ještˇe staletí poté,
co se anglické sbory podrobily ˇRímu, si sbory ve Skotsku dokázaly
udržet svou svobodu. A pˇrestože ve dvanáctém století zde papežství
získalo obrovskou moc a ˇrádilo tak neomezenˇe jako v žádné jiné
zemi, pronikla pravda i sem. Z Anglie pˇrinesli Lolardi do Skotska
Viklefovu Bibli a jeho uˇcení, a mˇeli tak významný podíl na tom, že
zde evangelium neupadlo v zapomnˇení. Každé století mˇelo zkrátka
své svˇedky pravdy a své muˇcedníky.
Poˇcátek velké reformace pˇrinesl Lutherovy spisy a pak i Tyn-
dal ˚uv anglický Nový zákon; tito reformátoˇri dokázali “zažehnout
pochodeˇn pravdy”, která ve Skotsku témˇeˇr uhasla, a usilovali o ná-
pravu škod, které ˇRím napáchal za ˇctyˇri staletí útlaku.
