Reformace v Holandsku a ve Skandinávii
197
Tausena do jiného kláštera, kde ho zavˇreli do cely a drželi pod
pˇrísným dohledem.
[163]
Jeho strážci se zdˇesili, když se nˇekolik mnich˚u po krátké dobˇe
pˇrihlásilo k protestantství. Pˇres mˇríže své cely hlásal Tausen svým
druh˚um pravdu. Kdyby se dánští církevní otcové vyznali v tom, jak
církev potírá kacíˇrství, okamžitˇe by Tausena umlˇceli. Místo toho,
aby ho zavˇreli do kobky v nˇejakém podzemním vˇezení, ho však jen
vyhnali z kláštera. Nic jiného ani udˇelat nemohli; král totiž právˇe
vydal výnos, kterým poskytoval ochranu uˇcitel ˚um nového uˇcení.
Tausen zaˇcal kázat. Mˇel pˇrístup do kostel ˚u a lidé se hrnuli, aby si
vyslechli zvˇest pravdy. Kromˇe Tausena hlásali v Dánsku Boží slovo
i další kazatelé. Do dánštiny byl také pˇreložen Nový zákon, který
byl pak rozšíˇren v mnoha výtiscích. Pˇres veškerou snahu se ani v
Dánsku katolík˚um nepodaˇrilo zmaˇrit reformaˇcní úsilí — také tato
zemˇe se zanedlouho pˇrihlásila k reformaci.
Švédsko: Olaf a Laurentius Petri
Do Švédska pronikly reformaˇcní myšlenky rovnˇež díky mla-
dým lidem, kteˇrí se s evangeliem seznámili ve Wittenberku. Dva z
v˚udc˚u švédské reformace, Olaf a Laurentius Petri, synové kováˇre v
Orebro, studovali pod vedením Luthera a Melanchthona. Oba byli
velice zbožní, získali hluboké teologické vzdˇelání a pravdu pak šíˇrili
odvážnˇe a s nadšením. Zatímco Olaf — stejnˇe jako velký reformá-
tor — dokázal lidi strhnout svou horlivostí a výˇreˇcností, Laurentius
—
povahou podobný Melanchthonovi — byl spíše pˇremýšlivý a
rozvážný. Pˇrestože úsilí obou bratr ˚u podporoval i sám král, katolíci i
v tomto pˇrípadˇe našli zp˚usob jak maˇrit jejich snahu. Duchovní proti
nim burcovali nevzdˇelaný a povˇerˇcivý lid; Olaf Petri byl ˇcasto na-
padán l ˚uzou — v nˇekolika pˇrípadech se dokonce na poslední chvíli
musel zachránit útˇekem.
Za vlády ˇrímské církve trpˇel lid útlakem a chudobou. Církev
ho pˇripravila o Písmo, nechala mu náboženství sestávající pouze ze
symbol ˚u a obˇrad˚u, které nerozvíjely mysl, ale vracely lid k povˇerám
a pohanským zvyk˚um pˇredk˚u. Národ se rozdˇelil na soupeˇrící tábory,
jejichž spory jen prohlubovaly všeobecný úpadek. Král se rozhodl
provést reformu ve státˇe i v církvi, a vítal proto schopné pomocníky
v boji proti ˇRímu.
