198
Velké drama vˇek˚u
Olaf Petri za pˇrítomnosti panovníka a pˇredních švédských ˇci-
nitel ˚u obhájil pˇred zástupci ˇRíma pˇresvˇedˇcivˇe reformaˇcní uˇcení.
Prohlásil, že uˇcení církevních otc˚u lze pˇrijmout jen tehdy, je-li v
souladu s Písmem; podstata vˇerouky je v Bibli vyložena jasnˇe a
prostˇe, takže všichni ji mohou pochopit. Kristus ˇrekl: “Mé uˇcení
není mé, ale toho, kdo mˇe poslal.”
Jan 7,16
.
A Pavel prohlásil, že
kdyby hlásal jiné evangelium než to, které pˇrijal, necht’ je proklet
(
Galatským 1,8
).
Olaf Petri vyslovil otázku: “Kde tedy jiní berou
odvahu vydávat dogmata podle toho, jak se jim zlíbí, a vnucovat je
jako vˇeci nutné ke spáse?” (Wylie, sv. 10, kap. 4) Poté dokázal, že
církevní dekrety nemají platnost, jestliže odporují Božím pˇrikázá-
ním, a zd˚uraznil velkou protestantskou zásadu, že “jedinˇe Písmo” je
mˇeˇrítkem víry a života.
[164]
Tento zápas — tˇrebaže se odehrával pomˇernˇe v ústraní — uka-
zuje, “jací lidé patˇrili mezi reformátory. Nebyli to nevzdˇelanci, sek-
táˇri, hluˇcní diskutéˇri, kteˇrí by pouze vyhledávali spory. Tomu byli na
hony vzdáleni. Byli to lidé, kteˇrí zkoumali Boží slovo a vˇedˇeli jak
zacházet se zbranˇemi z ‘biblické zbrojnice’. V uˇcenosti pˇredstihli
svou dobu. Vezmeme-li v úvahu tak skvˇelá stˇrediska, jako byl Wit-
tenberk a Curych, a tak slavná jména, jako je Luther a Melanchthon,
Zwingli a Ökolampad, o nichž víme, že to byli v˚udcové hnutí, pak
celkem samozˇrejmˇe pˇredpokládáme, že byli silní a úspˇešní a jejich
žáci se jim samozˇrejmˇe nemohli vyrovnat. Podíváme-li se však na
odlehlé Švédsko a vezmeme-li v úvahu neznámá jména jako Olaf a
Laurentius Petri, co zjistíme? Že i tady p˚usobili uˇcenci a bohoslovci,
kteˇrí dokonale ovládli celou soustavu pravd evangelia a snadno zví-
tˇezili nad uˇciteli katolických škol a hodnostáˇri církve.” (Wylie, sv.
10,
kap. 4)
Výsledkem rozprav bylo, že protestantskou víru pˇrijal švédský
král a o nˇeco pozdˇeji se pro ni vyslovilo i národní shromáždˇení.
Olaf Petri pˇreložil do švédštiny Nový zákon a na pˇrání krále zaˇcali
oba bratˇri pˇrekládat celou Bibli. Tak dostal švédský lid poprvé Boží
slovo v mateˇrském jazyce. Snˇemovna rovnˇež vydala naˇrízení, podle
nˇehož kazatelé v celém království mˇeli vysvˇetlovat Písmo a dˇeti ve
škole se mˇely uˇcit ˇcíst a poznávat Bibli.
Evangelium postupnˇe vytlaˇcilo nevˇedomost a povˇerˇcivost. Národ
—
osvobozený od ˇrímského útlaku — dosáhl takové síly a velikosti
jako nikdy pˇredtím; Švédsko se stalo jednou z bašt protestantismu. O
