196
Velké drama vˇek˚u
zvítˇezila: pod vedením ušlechtilého Viléma Oranžského pˇrinesla
revoluce nakonec Holandsku náboženskou svobodu.
Zatímco v horách Piemontu, na francouzských rovinách i na
pobˇreží Holandska si pokrok evangelia vyžádal mnoho krve, sever-
ské zemˇe pˇrijaly evangelium pokojným zp˚usobem. Do Skandinávie
pˇrinesli reformaˇcní víru studenti, kteˇrí se vraceli ze svých studií ve
Wittenberku. Šíˇrení pravdy napomohlo také vydání Lutherových
spis˚u. Prostý, tvrdý lid Severu postupnˇe odmítl zkaženost, pˇrepych a
povˇery ˇRíma, aby místo toho pˇrijal ˇcistotu, prostotu a životodárné
pravdy Bible.
Dánsko: reformátor Tausen
Tausen, “reformátor Dánska”, už jako malý chlapec vynikal pˇre-
kvapivou inteligencí. Toužil po vzdˇelání, ale majetkové pomˇery v
rodinˇe rolníka, ze které pocházel, mu to neumožnily; proto vstoupil
do kláštera. ˇCistotou svého života, pílí a vˇerností si získal pˇrízeˇn
pˇredstaveného; pˇri zkouškách se pak ukázalo, že díky svému nadání
by církvi mohl v budoucnu prokázat dobré služby. Jeho pˇredstavení
proto rozhodli, že mu umožní studovat na nˇekteré nˇemecké nebo
holandské univerzitˇe. Mladý student si mohl vybrat školu sám — s
jedinou výhradou: nesmí to být Wittenberk. Stipendista církve nesmí
být ohrožován jedem kacíˇrství, tvrdili mniši.
Tausen si vybral Kolín nad Rýnem, který byl tehdy stejnˇe jako
dnes jednou z bašt katolictví. Tady ho ovšem záhy znechutila
[162]
mystika vzdˇelanc˚u; zároveˇn se mu však dostaly do rukou Lutherovy
spisy. Pˇreˇcetl je s údivem a s nadšením a velice zatoužil slyšet toto
uˇcení pˇrímo z úst reformátora. I pˇres riziko, že by mohl pobouˇrit
svého pˇredstaveného v klášteˇre a ztratit jeho podporu, se nechal
zapsat ke studiím ve Wittenberku.
Po návratu do Dánska vstoupil opˇet do svého kláštera. Do té
chvíle ho nikdo nepodezˇríval z luterství — a on sám si nechával
své tajemství pro sebe; své druhy se však snažil vést k ˇcistší víˇre a
svatˇejšímu životu, aniž by v nich vzbudil nˇejaké pˇredsudky. Otevíral
Bibli a vysvˇetloval její pravý význam a nakonec jim kázal Krista
jako jedinou spravedlnost pro hˇríšníka a jedinou nadˇeji na spasení.
Pˇredstavený kláštera, který do nˇeho vkládal velké nadˇeje jako do
stateˇcného obránce církve, tím byl notnˇe popuzen a okamžitˇe poslal
