Reformace v Holandsku a ve Skandinávii
195
trpˇeli tím, že je zamˇeˇnovali za münsterské fanatiky. Pˇresto se díky
jeho p˚usobení obrátilo mnoho lidí.
Nikde se reformaˇcní uˇcení nesetkalo s tak širokým ohlasem jako
v Holandsku — a jen v málokteré jiné zemi byli jeho pˇrívrženci
tak krutˇe pronásledováni. V Nˇemecku zakázal reformaci Karel V.,
který by nejradˇeji poslal všechny její pˇrívržence na hranici; proti
této tyranii se však postavila knížata. V Holandsku mˇel ovšem vˇetší
moc a jedno naˇrízení o perzekuci protestant ˚u stíhalo druhé. ˇCíst
Bibli, poslouchat ji nebo kázat o ní, anebo dokonce jen o ní mluvit,
znamenalo vystavovat se nebezpeˇcí trestu smrti upálením. Modlit
se k Bohu tajnˇe, pˇrestat se klanˇet obraz˚um a sochám nebo zazpívat
žalm bylo rovnˇež d˚uvodem k hrdelnímu trestu. I ti, kdo se zˇrekli
[161]
svých “blud˚u”, byli odsouzeni k smrti stˇetím, pokud šlo o muže,
nebo k pohˇrbení za živa, pokud šlo o ženu. Za vlády Karla V. a Filipa
II. takto zahynuly tisíce lidí.
Jednou pˇred inkvizitory pˇrivlekli celou rodinu s tím, že se neú-
ˇcastní mše v kostele a uctívá Boha doma. Když byli vyslýcháni a
zjišt’ovalo se, jakým zp˚usobem uctívají Boha, nejmladší syn odpo-
vˇedˇel: “Poklekneme na kolena a modlíme se, aby B˚uh osvítil naši
mysl a odpustil nám naše hˇríchy. Modlíme se za našeho panovníka,
aby jeho vláda byla úspˇešná a jeho život št’astný, modlíme se za
vrchnost, aby ji B˚uh zachoval.” (Wylie, sv. 18, kap. 6) Nˇekteˇrí soudci
tím byli hluboce dojati, pˇresto však byl otec a jeden z jeho syn˚u
odsouzeni k upálení.
Zbˇesilost perzekutor ˚u byla tak veliká jako víra muˇcedník˚u. Nejen
muži, ale i ženy a mladé dívky dokázali jednat s obdivuhodnou
odvahou. “Ženy stávaly vedle svých muž˚u, když je upalovali a když
trpˇeli žárem ohnˇe, šeptaly jim slova útˇechy nebo jim zpívaly žalmy,
aby je potˇešily.” “Mladé dívky se ukládaly do svých hrob˚u, v nichž je
pochovávali zaživa, jako by se ukládaly k spánku ve svých ložnicích;
když šly na popravištˇe nebo na hranici, vzaly si na sebe ty nejlepší
šaty, jako by šly na svou svatbu.” (Wylie, sv. 18, kap. 6)
Jako v dobách, kdy se pohanství snažilo zniˇcit evangelium, i
nyní p˚usobila krev kˇrest’an˚u jako setba (Viz Tertullian, Apologie,
odst. 50). Perzekuce mˇela za následek jen to, že svˇedk˚u pravdy
rychle pˇribývalo. Panovník soptil vzteky nad nezdolnou odhodla-
ností muˇcedník˚u, ve své krutosti však nepolevil. Reformace pˇresto
