190
Velké drama vˇek˚u
král ˚u a císaˇr˚u? Jak se mohlo bránit proti armádˇe mocných dobyva-
tel ˚u?
Jezuité a inkvizice
I v ostatním kˇrest’anském svˇetˇe ohrožovali reformaci mocní
nepˇrátelé. První úspˇechy mˇela už reformace za sebou a ˇRím nyní
znovu sbíral síly, aby podnikl další kroky k jejímu zniˇcení. V té dobˇe
byl založen jezuitský ˇrád — silný a bezohledný obhájce papežství.
Odˇríznuti od všech pozemských svazk˚u a lidských zájm˚u, zbaveni
pˇrirozených cit ˚u, s dokonale umlˇceným rozumem a svˇedomím, ne-
znali jezuité žádnou vládu, žádný svazek — kromˇe vlády svého
ˇrádu; neznali jinou povinnost kromˇe povinnosti rozšiˇrovat jeho moc
(
viz Dodatek ˇc. 20). Kristovo evangelium dalo vˇeˇrícím sílu, takže
dokázali pˇrekonat ˇcetná nebezpeˇcí i nejr˚uznˇejší tˇežkosti: nebáli se
zimy, hladu, strádání, ani hoˇrících hranic, vˇezení a muˇcení; tak mohli
dál šíˇrit pravdu. Aby pˇrekonali tyto síly, vyzbrojili jezuité své pˇrívr-
žence fanatismem, který jim umožnil obstát v nebezpeˇcí a “namíˇrit”
proti Kristovu evangeliu všechny zbranˇe klamu a podvodu. Neštítili
se sebevˇetšího zloˇcinu, používali nejpodlejší klamy, jejich podlost a
schopnost pˇretváˇrky jako by neznaly hranic. Slibovali sice vˇeˇcnou
chudobu a pokoru, cílevˇedomˇe však usilovali o bohatství a moc.
Plnˇe se oddali svému hlavnímu zámˇeru: zlikvidovat protestantismus
a znovu nastolit papežskou vládu.
ˇClenové ˇrádu se navenek chovali jako svatí — navštˇevovali vˇez-
nice a nemocnice, sloužili nemocným a chudým, pˇredstírali, že se
zˇrekli svˇeta a nosí svaté jméno Pána Ježíše, který chodil po svˇetˇe,
aby konal dobro. Pod bezvadným zevnˇejškem se však ˇcasto skrývaly
ty nejzr˚udnˇejší úmysly; hlavní zásada ˇrádu znˇela: “Úˇcel svˇetí pro-
stˇredky.” Podle této zásady považovali lži, krádeže, kˇrivopˇrísežnictví
a vraždy nejen za pˇrípustné a omluvitelné, ale pˇrímo za hodné do-
poruˇcení, pokud sloužily zájm˚um církve. R˚uznˇe maskovaní jezuité
se vkrádali do státních úˇrad˚u, stávali se poradci král ˚u a usmˇer ˇnovali
[158]
politická rozhodnutí. Stávali se sluhy, aby mohli sledovat jednání
svých pán˚u; zˇrizovali lycea pro syny knížat a šlechtic˚u a školy pro
prostý lid; nutili dˇeti protestantských rodiˇc˚u úˇcastnit se ˇrímskoka-
tolických obˇrad˚u. Vnˇejší okázalost a pˇrepych ˇrímské bohoslužby
mˇely zmást mysl lidí, oslnit a zaujmout jejich pˇredstavivost. A tak
