Reformace ve Francii
191
se stávalo, že synové zrazovali svobodu, o niž bojovali a pro niž
krváceli jejich otcové. Jezuitský ˇrád se rychle rozšíˇril po celé Evropˇe
a všude, kam jeho ˇclenové pˇrišli, znovu ožil vliv papežství.
Pro posílení vlivu a moci jezuit ˚u vydal papež bulu, jíž obnovil
inkvizici (viz Dodatek ˇc. 21). Tento hrozný soud sice vzbuzoval
všeobecný odpor, a to i v katolických zemích, v tajných žaláˇrních
kobkách se však pˇresto znovu mˇely odehrát hr ˚uzné scény — výjevy
tak dˇesivé, že jen stˇeží mohly snést denní svˇetlo. V mnoha zemích
jezuité popravili nebo pˇrinutili odejít do exilu tisíce lidí. Obvykle
to byl výkvˇet národa — ryzí a ušlechtilí lidé: vzdˇelanci, nadaní
umˇelci a zruˇcní ˇremeslníci, zbožní a vˇerní kazatelé; pilní obˇcané,
kteˇrí milovali svou zemi.
Takovými prostˇredky se ˇRím snažil utlumit svˇetlo reformace,
vzít lidem Bibli, aby znovu nastolil nevˇedomost a povˇerˇcivost doby
temna. Díky Božímu požehnání a p˚usobení charakterovˇe vynikají-
cích muž˚u, kteˇrí pokraˇcovali v díle “odstartovaném” Lutherem, však
protestantismus nezanikl. Za svou sílu nevdˇeˇcil pˇrízni knížat ani
jejich zbraním; jeho oporami se staly ty nejmenší a nejskromnˇejší
zemˇe a nejménˇe mocné národy. Byla to malá Ženeva mezi mocnými
nepˇráteli usilujícími o její zniˇcení, Holandsko na bˇrezích Severního
moˇre, které bojovalo proti tyranii Španˇelska, tehdy nejvˇetšího a nej-
bohatšího království, ponuré a chudé Švédsko, které získalo vítˇezství
pro reformaci.
Kalvín p˚usobil v Ženevˇe témˇeˇr tˇricet let. Nejprve tam založil
církev, která vycházela z mravních zásad Bible, a pak odtud ˇrídil
šíˇrení reformace po celé Evropˇe. Jako veˇrejný ˇcinitel se dopustil ˇrady
chyb; rovnˇež jeho uˇcení nebylo bez nedostatk˚u. Pˇresto však tlumoˇcil
poselství, jež mˇelo v jeho dobˇe zvláštní význam. Zasloužil se o to,
že zásady reformace z˚ustaly uchovány, a to i v ˇcasech obnoveného
náporu papežství. Stal se vzorem pro šíˇrení životní prostoty a ryzosti
v evangelických sborech jako opaku pýchy a zkaženosti živené
uˇcením ˇRíma.
Ženeva byla stˇrediskem reformaˇcního uˇcení — odtud se šíˇrily
knihy, tady se pˇripravovali noví uˇcitelé. Ženeva se také stala úto-
ˇcištˇem pro pronásledované z celé západní Evropy. Sem pˇricházeli
pro radu a povzbuzení, sem utíkali, když trpˇeli hlady a nemocemi
nebo když pˇrišli o sv˚uj domov a rodinu. Zde jim byla poskytnuta
potˇrebná péˇce. Mnozí tu našli nový domov a jejich zruˇcnost, uˇcenost
