186
Velké drama vˇek˚u
Slzy pˇrerušily jeho projev. Celé shromáždˇení naˇríkalo a jedním hla-
sem volalo: “Dáme život za katolické náboženství!” (D’Aubigné,
Dˇejiny reformace v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe, sv. 4, kap. 12)
Nad národem, který pohrdl “svˇetlem pravdy”, zavládla strašná
temnota. Projevila se milost, “která pˇrináší spásu” — Francie vidˇela
její moc a svatost, obyvatele oslovila její krása, mˇesta i vesnice
osvítila její záˇre, ale Francie ji odmítla a dala pˇrednost tmˇe pˇred
svˇetlem. Odmítla nabízený nebeský dar, nazvala zlo dobrem a dobro
zlem, až se stala obˇetí vlastního sebeklamu. Pˇrestože se Francouzi
mohli domnívat, že slouží Bohu, když pronásledují jeho lid, jejich
upˇrímnost ve zlu je nezbavila viny. Vˇedomˇe odmítli svˇetlo, které
je mohlo ochránit pˇred klamem, a zabránit, aby se nepošpinili krví
nevinných lidí.
Slavnostní pˇrísaha o vymýcení kacíˇrství se konala ve velké ka-
tedrále, v níž o tˇri sta let pozdˇeji nastolil na tr˚un bohyni rozumu
národ, který zapomnˇel na živého Boha. Pak se pr˚uvod znovu seˇra-
dil a pˇredstavitelé Francie se dali do díla, ke kterému se pˇrísahou
zavázali. “V krátkých vzdálenostech od sebe byly postaveny hra-
nice, na nichž mˇeli být zaživa upáleni protestanté. Hranice mˇely
být zapalovány v okamžiku, kdy se pˇriblíží král s pr˚uvodem, aby
pˇrihlížel popravˇe.” (Wylie, sv. 13, kap. 21) Utrpení tˇechto svˇedk˚u
Ježíše Krista se nedá ani vylíˇcit. Obˇeti však nezakolísaly. Když byl
vyzván jeden z muˇcedník˚u, aby odvolal, odpovˇedˇel: “Vˇeˇrím jen
tomu, co dˇríve hlásali proroci a apoštolové a ˇcemu vˇeˇrili všichni
svatí. Má víra je zakotvena v Bohu a odolá všem pekelným mocnos-
tem.” (D’Aubigné, Dˇejiny reformace v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe,
sv. 4, kap. 12)
Znovu a znovu se pr ˚uvod zastavoval na místech, kde v mukách
umírali protestanté. Když dorazil zpátky ke královskému paláci, dav
se rozešel, král a preláti se odebrali do svých komnat spokojeni s
tím, co se toho dne odehrálo. Ubezpeˇcovali se navzájem, že zapoˇcaté
dílo bude pokraˇcovat až do úplného vykoˇrenˇení kacíˇrství.
Evangelium pokoje, které Francie odmítla, bude vykoˇrenˇeno, pˇri-
nese to však strašlivé následky. 21. ledna 1793, dvˇe stˇe padesát osm
let poté, co Francie zaˇcala pronásledovat stoupence reformace, pro-
cházel ulicemi Paˇríže jiný pr ˚uvod se zcela jiným zámˇerem. “Hlavní
postavou byl opˇet král. Znovu nastala vˇrava a znovu se ozývaly
výkˇriky — i nyní bylo slyšet volání po dalších obˇetech. Znovu byly
[154]
