Reformace ve Francii
183
Panovník se zhrozil. Text na plakátu velice hrubým zp˚usobem zne-
važoval povˇery, které lidé po celé vˇeky ctili a uznávali. To byla
bezpˇríkladná troufalost — vnucovat králi tyto vývody. Nejdˇrív ze
[151]
sebe nedokázal vypravit ani slovo — celý se tˇrásl vzteky. Pak vydal
pˇríkaz: “Zatknˇete bez rozdílu všechny, kdo jsou podezˇrelí z luter-
ského kacíˇrství. Všechny je zniˇcím.” (D’Aubigné, Dˇejiny reformace
v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe, sv. 4, kap. 10) Tak se král jednoznaˇcnˇe
postavil na stranu ˇRíma.
Tažení proti luterán ˚um
Všichni luteráni v Paˇríži mˇeli být okamžitˇe zatˇceni. Nejdˇríve
zatkli jednoho chudého ˇremeslníka, pˇrívržence reformace, který ob-
vykle vodil vˇeˇrící na tajná shromáždˇení. Pod hrozbou okamžitého
upálení v pˇrípadˇe neposlušnosti mˇel vodit papežského povˇeˇrence po
bytech paˇrížských protestant ˚u. Nejprve se hr ˚uzou nad tímto podlým
rozkazem zhroutil, nakonec ale ze strachu souhlasil, že své bratry
zradí. V doprovodu poˇcetného zástupu lidí, spolu s knˇežími, nosiˇci
kadidla, mnichy a vojáky, procházeli zrádce a královský detektiv
Morin pomalu a tiše ulicemi mˇesta. Pr ˚uvod mˇel být okázalým proje-
vem úcty k “svátosti oltáˇrní”, projevem pokání za to, jak protestanté
urazili mši. Divadlo však mˇelo zakrýt pravý d˚uvod tohoto pomstych-
tivého aktu. Když pˇrišli pˇred d˚um, kde bydlel luterán, udˇelal zrádce
beze slova znamení. Pr˚uvod se zastavil, do domu vstoupila stráž,
vyvlekla celou rodinu ven a spoutala ji; pak se hrozný pr ˚uvod vydal
za další obˇetí. “Nevynechali jediný d˚um, velký ani malý, nezapo-
mnˇeli ani na kolej paˇrížské univerzity. . . Díky Morinovi se roztˇráslo
celé mˇesto. . . Nastala hr ˚uzovláda.” (D’Aubigné, Dˇejiny reformace
v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe, sv. 4, kap. 10)
Zajatce ˇcekalo kruté muˇcení a smrt. Podle zvláštního naˇrízení
musely hranice hoˇret jen mírným plamenem, aby odsouzenci trpˇeli
co nejdéle. Ti však z˚ustali pevní a klidní a svou smrtí jenom zpeˇce-
tili své vítˇezství. Jejich nepˇrátelé, v bezmoci nad tím, že se zajatci
nic nepohne, naproti tomu pochopili, že vlastnˇe prohráli. “Ve všech
paˇrížských ˇctvrtích stály šibenice, každý den plály ohnˇe hranic, po-
stupné popravy mˇely ještˇe více šíˇrit hr˚uzu z kacíˇrství. Nakonec to
však prospˇelo jen evangeliu. Celá Paˇríž mohla vidˇet, jaké muže vy-
tváˇrí nové uˇcení. Muˇcednický k˚ul se stal nejúˇcinnˇejší kazatelnou.
