182
Velké drama vˇek˚u
našel znovu na Markétinˇe panství (D’Aubigné, Dˇejiny reformace v
Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe, sv. 2, kap. 30).
Pod ochranou vlivných pˇrátel tam strávil nˇekolik mˇesíc˚u a znovu
mˇel možnost vˇenovat se studiu. Pˇritom se ale trvale zaobíral myšlen-
kami na evangelizaci Francie. V neˇcinnosti ostatnˇe dlouho nevydržel
—
jakmile rozruch trochu utichl, našel si nové p˚usobištˇe — tentokrát
v Poitiers, kde byla univerzita a kde se nové názory již setkaly s
pˇríznivou odezvou; tamˇejší obyvatelé ochotnˇe a rádi naslouchali
evangeliu. Kázání se však nekonala na veˇrejnosti — “slovo vˇeˇc-
ného života” otevíral Kalvín svým posluchaˇc˚um v domˇe vysokého
mˇestského hodnostáˇre nebo ve veˇrejných zahradách. Když se poˇcet
posluchaˇc˚u rozrostl, došli k názoru, že bude bezpeˇcnˇejší scházet
se za mˇestem. Shromáždˇení se konala v jeskyni, do níž se vchá-
zelo z hlubokého, úzkého pr ˚usmyku, zakrytého stromy a pˇrevislými
skalními výˇcnˇelky. Lidé se shromažd’ovali postupnˇe, po malých
skupinách, které odcházely z mˇesta r ˚uznými cestami. Na tomto od-
lehlém místˇe Kalvín nahlas pˇredˇcítal Bibli a pak ji vykládal. Zde
také francouzští protestanté poprvé slavili veˇceˇri Pánˇe. Tento malý
sbor vyslal rovnˇež nˇekolik vˇerných evangelist ˚u.
Kalvín se do Paˇríže vrátil ještˇe jednou; nedokázal se vzdát na-
dˇeje, že Francie jako národ pˇrijme reformaci. Zjistil však, že pro
svou ˇcinnost zde nebude mít pˇríznivé podmínky — hlásat evange-
lium znamenalo jít pˇrímo na hranici. Proto se nakonec rozhodl, že
odejde do Nˇemecka. Jakmile opustil Francii, rozpoutala se proti
protestant ˚um štvanice, jíž by bezpochyby také padl za obˇet’, kdyby
tam z˚ustal.
Stoupenci reformace ve Francii usilovali o to, aby jejich zemˇe
držela krok s Nˇemeckem a Švýcarskem, a proto se rozhodli zasadit
ˇrímským povˇerám pádnou ránu, která by vyburcovala celý národ.
Tak byly jedné noci po celé Francii vylepeny plakáty napadající mši.
Tento neuvážený ˇcin však nijak nepˇrispˇel k šíˇrení evangelia, spíše
naopak — pˇrinesl zhoubu nejen tˇem, kdo plakáty vylepili, ale i všem
stoupenc˚um reformace ve Francii. Katolíci totiž získali to, po ˇcem
už dlouho toužili — záminku, aby mohli požadovat úplné vyhubení
kacíˇr ˚u jako agitátor ˚u, kteˇrí ohrožují bezpeˇcnost tr ˚unu a mír v národˇe.
Kdosi také — aniž se pozdˇeji zjistilo, zda byl p˚uvodcem ˇcinu
nˇekdo z nerozvážných stoupenc˚u reformace, anebo nˇekdo z jejích
lstivých odp˚urc˚u — pˇrilepil jeden plakát na dveˇre králova pokoje.
