Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
      
      
        169
      
      
        Za života apoštola Pavla se evangelium, pro které byl vˇeznˇen,
      
      
        dostalo právˇe díky Pavlovu uvˇeznˇení pˇred knížata a šlechtu císaˇr-
      
      
        ského mˇesta. Podobnˇe i v této dobˇe znˇela v palácích zvˇest, kterou
      
      
        císaˇr zakázal hlásat z kazatelen. To, co mnozí pokládali za nevhodné,
      
      
        aby se ˇríkalo poddaným, poslouchali nyní užaslí vládci a panstvo
      
      
        ˇríše. Králové a šlechtici tvoˇrili posluchaˇcstvo, korunovaná knížata
      
      
        byla kazateli a pˇredmˇetem kázání byla královská Boží pravda. “Od
      
      
        apoštolských dob,” poznamenal dobový spisovatel, “se nepˇrihodilo
      
      
        nic vˇetšího, ani nezaznˇelo velkolepˇejší vyznání.” (D’Aubigné, sv.
      
      
        14,
      
      
        kap. 7)
      
      
        “
      
      
        Všechno, co luteráni ˇríkají, je pravda, to nem˚užeme popˇrít,” pro-
      
      
        hlásil jeden katolický biskup. “M˚užete rozumovými d˚ukazy vyvrátit
      
      
        Vyznání, které pˇrednesl kurfiˇrt a jeho druhové?” zeptal se kdosi dok-
      
      
        tora Ecka. “Pomocí spis˚u apoštol ˚u a prorok˚u nikoli,” znˇela odpovˇed’,
      
      
        “
      
      
        avšak na základˇe spis˚u církevních otc˚u a vyjádˇrení koncil ˚u ano!”
      
      
        Tazatel ovšem pokraˇcoval: “Rozumím, luteráni vycházejí podle vás
      
      
        z Písma, kdežto my stojíme mimo Písmo.” (D’Aubigné, sv. 14, kap.
      
      
        8)
      
      
        Reformaˇcní víru pˇrijala i další nˇemecká knížata. Sám císaˇr pro-
      
      
        hlásil, že ˇclánky protestant ˚u jsou ryzí pravda. Vyznání bylo pˇre-
      
      
        loženo do mnoha jazyk˚u a rozšíˇreno po celé Evropˇe. V dalších
      
      
        generacích je pˇrijaly milióny lidí jako vyjádˇrení své víry.
      
      
        Vítˇezství víry a modlitby
      
      
        Vˇerní Boží služebníci však nebyli ve svém díle osamoceni. Když
      
      
        se proti nim spojily zlé mocnosti a duchové, Pán na nˇe nezapomnˇel.
      
      
        Kdyby se jim “otevˇrely oˇci”, vidˇeli by jasné d˚ukazy Boží pˇrítomnosti
      
      
        a pomoci, jako prorok v pradávných dobách. Když Elize˚uv služebník
      
      
        upozor ˇnoval svého pána na nepˇrátelské vojsko, které obklíˇcilo mˇesto
      
      
        a odˇrízlo jim všechny ústupové cesty, prorok se modlil: “Hospodine,
      
      
        otevˇri mu prosím oˇci, aby vidˇel.” (
      
      
        2.
      
      
        Královská 6,17
      
      
        )
      
      
        Najednou sluha
      
      
        vidˇel, že stráˇn je plná voz˚u a ohnivých koní. Nebeské vojsko stálo
      
      
        pˇripraveno ochránit Božího muže. Tak andˇelé chrání ty, kdo pracují
      
      
        pro obnovu církve.
      
      
        Luther prosazoval mimo jiné i zásadu, že reformace nesmí žádat
      
      
        o podporu svˇetskou moc a své zájmy nesmí hájit se zbraní v ruce.
      
      
        Tˇešilo ho, že evangelium vyznávají ˇríšská knížata, když ale tito lidé