168
Velké drama vˇek˚u
Evangelická knížata chtˇela pˇredložit snˇemu své názory syste-
maticky seˇrazené a doložené d˚ukazy z Písma. Pˇrípravu dokumentu
proto svˇeˇrili Lutherovi, Melanchthonovi a jejich spolupracovník˚um.
Takto vzniklé Vyznání pˇrijali protestanté jako vyjádˇrení své víry;
a pak se sešli, aby tento významný dokument podepsali. Byly to
slavnostní chvíle, ale i okamžiky napˇetí — reformátoˇri se totiž obá-
vali, aby vˇec reformace nebyla smˇešována s politikou. Podle nich by
reformace mˇela p˚usobit jen vlivem, který vychází z Božího slova.
Když chtˇeli Vyznání podepsat protestantští šlechtici, postavil se Me-
lanchthon proti tomu s od˚uvodnˇením: “To je záležitost teolog˚u a
knˇeží, aby navrhovali tyto vˇeci. Autoritu mocných zemˇe zachovejme
pro jiné vˇeci.” Jan Saský se ohradil: “Chraˇn B˚uh, abyste mˇe z toho
vyluˇcovali. Jsem rozhodnut udˇelat to, co je správné, i kdyby mˇe to
mˇelo stát korunu. Chci vyznávat Pána. Kurfiˇrtský klobouk a herme-
lín mi nejsou tak drahé jako kˇríž Ježíše Krista.” Po tomto prohlášení
vzal pero a podepsal se pod Vyznání. Jiný ze šlechtic˚u vzal do ruky
pero a ˇrekl: “Vyžaduje-li to ˇcest mého Pána Ježíše Krista, jsem
ochoten . . . opustit statky a položit sv˚uj život. Spíše bych se vzdal
svých poddaných a své p˚udy a odešel ze zemˇe svých otc˚u s holí v
ruce, než abych pˇrijal jiné uˇcení než to, které je obsaženo v tomto
vyznání.” (D’Aubigné, sv. 14, kap. 6) Takovou víru a odvahu mˇeli
tito Boží mužové.
Nadešla chvíle, kdy mˇeli pˇredstoupit pˇred císaˇre. Karel V. pˇrijal
evangelické reformátory vsedˇe na svém tr˚unu, obklopen kurfiˇrty
a knížaty. Evangelíci pˇreˇcetli vyznání své víry. Pˇred vznešeným
shromáždˇením jasnˇe vyložili pravdy evangelia a pojmenovali bludy
katolické církve. Právem se tento den oznaˇcuje za “nejvˇetší den
reformace a za jeden z nejslavnˇejších dn˚u v dˇejinách kˇrest’anstva a
lidstva” (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7).
Jen nˇekolik let uplynulo od chvíle, kdy mnich z Wittenberku
stál ve Wormsu sám pˇred národní radou. Nyní stála na jeho místˇe
[140]
nejvznešenˇejší a nejmocnˇejší knížata ˇríše. Lutherovi bylo zakázáno
jet do Augsburku, byl tam však pˇrítomen svými slovy a modlitbami.
“
Jsem pˇrešt’astný,” napsal, “že jsem se dožil této hodiny, v níž byl
Kristus veˇrejnˇe vyvýšen tak vynikajícími vyznavaˇci a v tak slavném
shromáždˇení.” (D’Aubigné, sv. 14, kap. 7) Tak se naplnila slova
Písma: “O tvých svˇedectvích pˇred králi budu mluvit.” (
Žalm 119,46
)
