170
Velké drama vˇek˚u
navrhli vytvoˇrení obranného svazu, prohlásil, že “uˇcení evangelia
má hájit sám B˚uh. . . ˇCím ménˇe bude k dílu pˇrispívat ˇclovˇek, tím
mocnˇeji zasáhne B˚uh. Podle jeho názoru byla všechna navrhovaná
politická opatˇrení projevem ned˚ustojného strachu a hˇríšné ned˚uvˇery.”
(
D’Aubigné, sv. 10, kap. 14)
Když se mocní odp˚urci chystali reformaci zniˇcit a zdálo se, že
je proti ní namíˇreno tisíce meˇc˚u, Luther napsal: “Satan stupˇnuje
[141]
svou zuˇrivost. Bezbožní veleknˇeží spˇrádají úklady, hrozí nám válka.
Vybídnˇete lid, aby stateˇcnˇe bojoval pˇred Božím tr˚unem vírou a
modlitbou, tak aby naši nepˇrátelé, pˇremoženi Božím Duchem, byli
pˇrinuceni pˇristoupit na mír. Co hlavnˇe potˇrebujeme, co hlavnˇe mu-
síme dˇelat, je modlit se. Oznamte lidem, že jsou nyní vystaveni ostˇrí
meˇce a satanovˇe zlobˇe, a ˇreknˇete jim, at’ se modlí.” (D’Aubigné, sv.
10,
kap. 14)
O nˇeco pozdˇeji se Luther ještˇe jednou zmínil o svazu, který za-
mýšlela založit evangelická knížata, a prohlásil, že jedinou zbraní,
kterou bychom mˇeli používat, je “meˇc Ducha”. V listˇe saskému kur-
fiˇrtovi napsal: “Nem˚užeme s dobrým svˇedomím schvalovat navrho-
vaný obranný svaz. Radˇeji bychom desetkrát zemˇreli, než abychom
vidˇeli, že pro vˇec evangelia byla prolita jediná kapka krve. Musíme
být jako ‘ovce vedené na porážku’. Musíme nést Krist ˚uv kˇríž. Vaše
Výsost m˚uže být bez obav — svými modlitbami dosáhneme více
než všichni naši nepˇrátelé svým vychloubáním. Jen nepošpi ˇnte své
ruce krví svých bratr˚u. Jestliže císaˇr žádá, abychom byli vydáni
jeho soud˚um, jsme pˇripraveni pˇred nˇe pˇredstoupit. Nem˚užete bránit
naši víru — každý pro svou víru podstupuje vlastní nebezpeˇcí.”
(
D’Aubigné, sv. 14, kap. 1)
Ze skrytých modliteb vyšla síla, která v dobˇe velké reformace
otˇrásla svˇetem. V posvátném tichu vstupovali Boží služebníci na
skálu Božích zaslíbení. V dobˇe zápas˚u v Augsburku “se Luther
každý den nejménˇe tˇri hodiny modlil — a zvolil právˇe ten ˇcas, který
byl nejvhodnˇejší pro studium”. V soukromí svého bytu otevíral svou
duši pˇred Bohem slovy “plnými úcty, báznˇe a nadˇeje, jako když
ˇclovˇek mluví s pˇrítelem”. ˇRíkal: “Vím, že jsi náš Otec a náš B˚uh, a
že zaženeš pronásledovatele svých syn˚u, protože s námi jsi ohrožen
i ty. Celá tato vˇec je tvá a jen z tvého donucení se jí úˇcastníme. Braˇn
nás tedy, Otˇce!” (D’Aubigné, sv. 14, kap. 6)
