Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
      
      
        167
      
      
        Toho dne totiž Faber, pˇrední obhájce papežství, ve svém kázání
      
      
        napadl Grynaeua. Grynaeus se proti tomuto útoku ohradil a nakonec
      
      
        Faberovi vytkl, že hájí “ohavné bludy”. “Faber se zdržel výbuchu
      
      
        zlosti, hned nato šel ale ke králi a získal od nˇeho zatykaˇc na nepo-
      
      
        hodlného heidelberského profesora. Melanchthon nepochyboval o
      
      
        tom, že jeho pˇrítele zachránil B˚uh tím, že poslal jednoho ze svých
      
      
        andˇel ˚u s d˚uležitým varováním.”
      
      
        “
      
      
        Na bˇrehu Rýna pak netrpˇelivˇe ˇcekal, dokud proud ˇreky neza-
      
      
        chrání Grynaeua pˇred pronásledovateli. ‘Koneˇcnˇe,’ vydechl Me-
      
      
        lanchthon, když ho uvidˇel na protˇejším bˇrehu, ‘koneˇcnˇe unikl ze
      
      
        spár ˚u lidí, kteˇrí touží po nevinné krvi.’ Když se Melanchthon vrátil
      
      
        dom˚u, dozvˇedˇel se, že biˇrici, kteˇrí pátrali po Grynaeuovi, prohledali
      
      
        d˚um od p˚udy až po sklep.” (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6)
      
      
        Augsburský snˇem
      
      
        Reformace však mˇela ještˇe více zazáˇrit pˇred mocnými tohoto
      
      
        svˇeta. Král Ferdinand odmítl evangelická knížata pˇrijmout. Místo
      
      
        toho dostali pˇríležitost pˇredložit svou vˇec císaˇri a shromáždˇeným
      
      
        církevním a státním hodnostáˇr ˚um. Císaˇr Karel V. chtˇel totiž urovnat
      
      
        spory, které zachvátily ˇríši po vyhlášení špýrského protestu, a proto
      
      
        [139]
      
      
        svolal do Augsburku snˇem, kterému chtˇel podle svého oznámení
      
      
        sám pˇredsedat. Na tento snˇem pozval také pˇredstavitele protestant ˚u.
      
      
        Reformaci hrozilo velké nebezpeˇcí. Její pˇrívrženci však svˇeˇrili
      
      
        svou vˇec Bohu a slíbili, že z˚ustanou evangeliu vˇerni. Saského kur-
      
      
        fiˇrta jeho rádci varovali pˇred úˇcastí na snˇemu — císaˇr prý vyžaduje
      
      
        pˇrítomnost protestantských knížat, protože je chce vlákat do pasti.
      
      
        “
      
      
        Jít a dát se zavˇrít do hradeb mˇesta a vydat se tak do rukou mocného
      
      
        nepˇrítele, to pˇrece znamená riskovat všechno!” Jiní však velkodušnˇe
      
      
        prohlašovali: “Když budou knížata vystupovat kurážnˇe a jako je-
      
      
        den muž, Boží vˇec bude zachránˇena.” “B˚uh je vˇerný, neopustí nás,”
      
      
        prohlásil Luther (D’Aubigné, sv. 14, kap. 2). Kurfiˇrt se vypravil do
      
      
        Augsburku i se svým doprovodem. Všichni byli seznámeni s nebez-
      
      
        peˇcím, které jim hrozí, a mnozí se vydali na cestu s chmurami na
      
      
        ˇcele a s obavami v duši. Luther, který je doprovázel až do Coburgu,
      
      
        povzbuzoval jejich slábnoucí víru zpˇevem chorálu, který složil na
      
      
        tuto cestu: “Hrad pˇrepevný je náš B˚uh”. Píseˇn pomohla poutník˚um
      
      
        zahnat jejich skleslost a úzkostné pˇredtuchy.