166
Velké drama vˇek˚u
uˇcení má být podˇrízeno Božímu slovu.” (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6)
Kromˇe toho vyhlásili protestující své právo svobodnˇe formulovat
své vyznání víry. Budou nejen vˇeˇrit Božímu slovu a poslouchat je,
ale i uˇcit to, co Boží slovo ˇríká, a neuznávají právo knˇeží nebo úˇradu
proti tomu zasahovat. Špýrský protest je slavnostním vystoupením
proti náboženskému útlaku s požadavkem na právo všech lidí uctívat
Boha podle vlastního svˇedomí.
Protest byl veˇrejnˇe vyhlášen. Vepsal se do pamˇeti tisíc˚u lidí a
zaznamenaly ho “nebeské knihy”, odkud ho nem˚uže nikdo vymazat.
[138]
Celé evangelické Nˇemecko pˇrijalo protest jako vyjádˇrení své víry.
Mezi lidmi byl pak všeobecnˇe považován za pˇríslib nové a lepší
doby. Jeden ze šlechtic˚u ˇrekl na adresu špýrských protestant ˚u: “Kéž
Všemohoucí, který vám dal milost vyznat se tak d˚uraznˇe, svobodnˇe a
neohroženˇe, vás zachová v této kˇrest’anské pevnosti až po vˇeˇcnost.”
(
D’Aubigné, sv. 13, kap. 6)
Kdyby si reformace po dosažení prvního úspˇechu dovolila vy-
ˇckávat, až získá pˇrízeˇn “svˇeta”, zpronevˇeˇrila by se Bohu i sobˇe, a
tím by si pˇripravila vlastní zkázu. To, co tehdy prožili reformátoˇri,
je pouˇcením pro všechny následující vˇeky. Satan p˚usobí proti Bohu
i proti Božímu slovu stále stejným zp˚usobem. Stejnˇe jako v šestnác-
tém století staví se i dnes proti tomu, aby se Písmo stalo mˇeˇrítkem
života. V naší dobˇe lidé odešli daleko od jeho uˇcení a pˇríkaz˚u, a je
tˇreba, aby se vrátili k vlastnímu základu protestantismu — k Bibli
jako k jedinému pravidlu víry a života. Satan stále p˚usobí všemi
svými prostˇredky, aby omezil náboženskou svobodu. Antikristovská
mocnost, proti které vystoupili protestanté ve Špýru, se nyní pokouší
s obnovenou silou znovu získat ztracenou vládu. Stejnˇe neochvˇejná
vˇernost Božímu slovu, která se projevila v reformaci bˇehem tak
kritické chvíle, je i dnes jedinou nadˇejí pro nápravu.
Z urˇcitých signál ˚u bylo zˇrejmé, že protestant ˚um hrozí nebezpeˇcí,
jiná znamení však ukazovala, že B˚uh ochrání vˇerné. V té dobˇe
“
Melanchthon ve spˇechu provázel ulicemi Špýru smˇerem k Rýnu
svého pˇrítele Simona Grynaeua a naléhal na nˇeho, aby prchl za
ˇreku. Grynaeus nad tím kroutil hlavou, bylo mu divné, kam tak
spˇechají. A Melanchthon mu na vysvˇetlenou ˇrekl: Ukázal se mi
jakýsi staˇrec, kterého jsem nikdy pˇredtím nevidˇel, a s vážným, témˇeˇr
slavnostním výrazem ve tváˇri mˇe upozornil, že Ferdinand pošle za
chvíli strážníky, aby Grynaeua zatkli.”
