Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
165
ším Soudcem, a pˇrede všemi lidmi a pˇred veškerým stvoˇrením, že
my, za sebe i za sv˚uj lid, v žádném pˇrípadˇe nesouhlasíme s navrhova-
ným naˇrízením a nepˇripojíme se k niˇcemu, co se jakkoli pˇríˇcí Bohu,
svatému Božímu slovu, našemu pravému svˇedomí, spáse našich
duší. . .
Neschvalujeme vyhlášené naˇrízení. Neexistuje žádné jiné pravé
uˇcení mimo to, které se shoduje s Božím slovem. . . Pán zakazuje
hlásání každého jiného uˇcení. . . Písmo svaté má být vykládáno ji-
nými, jasnˇejšími texty Bible. . . Tato svatá kniha je pro kˇrest’ana
nezbytná, je snadná k pochopení a jejím posláním je odstraˇnovat
temnotu. Usnesli jsme se, že z Boží milosti chceme prosazovat hlá-
sání výluˇcnˇe ryzího Božího slova, tak jak je obsaženo v biblických
knihách Starého a Nového zákona, a nepˇripustit, aby se k nˇemu
pˇridávalo cokoli, co by mu mohlo odporovat. Toto slovo je jediná
pravda. Je bezpeˇcným mˇeˇrítkem života i jakéhokoli uˇcení; nikdy
neselže, nikdy nás nezklame. Kdo staví na tomto základu, ten ob-
stojí pˇrede všemi pekelnými mocnostmi, zatímco všechna lidská
domýšlivost, která se proti nˇemu postaví, padne pˇred tváˇrí Boží.
Z toho d˚uvodu odmítáme jho, jež se na nás vkládá. . . Souˇcasnˇe
oˇcekáváme, že Jeho císaˇrská Milost se k nám zachová jako kˇres-
t’anský vládce, který miluje Boha nade vše. Prohlašujeme, že jsme
pˇripraveni být jemu i vám, milostiví páni, poslušni a odevzdáni, jak
je naší pravou a zákonnou povinností.” (D’Aubigné, sv. 13, kap. 6)
Protest zap˚usobil na snˇem hlubokým dojmem. ˇClenové snˇemu
se nestaˇcili divit troufalosti protestujících a zmocnily se jich obavy.
Budoucnost se jim jevila jako bouˇrlivá a znaˇcnˇe nejistá. Zdálo se,
že rozkol, nesváry a krveprolévání nelze odvrátit. Ovšem stoupenci
reformace — pˇresvˇedˇceni o tom, že jejich vˇec je spravedlivá —
spoléhali na Všemohoucího a byli “plni odvahy a odhodlání”.
“
Zásady obsažené v tomto proslulém protestu . . . jsou nejvlast-
nˇejší podstatou protestantismu. Tento protest se staví proti dvojímu
zneužívání moci ve vˇecech víry: Prvním je zasahování státních úˇrad˚u
do náboženských otázek, druhým pak samozvaná moc církve. Pro-
testantismus naproti tomu klade právo svˇedomí nad moc úˇrad˚u a
autoritu Božího slova nad moc církve. Pˇredevším odmítá svˇetskou
moc v duchovních vˇecech a odvolává se na slova apoštol ˚u: ‘Lépe
je poslouchat Boha než lidi.’ Nad korunu Karla V. vyvýšil korunu
Ježíše Krista. Šel však ještˇe dále: Vyhlásil zásadu, že všechno lidské