162
Velké drama vˇek˚u
vynutit jeho dodržování bez nebezpeˇcí vzpoury, aby nezavádˇeli
žádné nové reformy, nedotýkali se sporných bod˚u, nestavˇeli se proti
sloužení mše a nepˇripustili, aby ˇrímští katolíci pˇrijímali luterství.”
(
D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Tato opatˇrení snˇem schválil k velké
radosti katolických knˇeží a prelát ˚u.
Kdyby dodržování tohoto ediktu bylo vynuceno, “nemohla by
se reformace ani šíˇrit tam, kde je dosud neznáma, ani by se nemohla
upevnit na dobrých základech tam, kde se již rozšíˇrila.” (D’Aubigné,
sv. 13, kap. 5) Svoboda projevu by byla potlaˇcena. Nebylo by dovo-
leno pˇrestoupit na jinou víru. A od pˇrívrženc˚u reformace se žádalo,
aby se tˇemto omezením a zákaz˚um ihned podˇrídili. Zdálo se, že svˇet
bude brzy pˇripraven o jakoukoli nadˇeji. “Znovuzavedení nadvlády
[135]
ˇRíma . . . by nutnˇe znamenalo návrat starých zloˇrád˚u” a pak už by
se jistˇe našla pˇríležitost, “jak dokonˇcit zkázu díla, které se beztak už
silnˇe otˇrásalo” pod náporem rozbroj ˚u a fanatismu (D’Aubigné, sv.
13,
kap. 5).
Když se evangelíci sešli k poradˇe, dívali se jeden na druhého
rozpaˇcitˇe a ustrašenˇe. Jeden se ptal druhého: “Co budeme dˇelat?”
“
Na st ˚ul” se dostaly otázky d˚uležité pro celý svˇet. Mají se v˚udci
reformace podˇrídit a pˇrijmout edikt? V této rozhodné chvíli bylo
tak snadné sklouznout na nesprávnou cestu. Kolika pˇrijatelnými
záminkami a výmluvami bylo možné od˚uvodnit nutnost podrobit
se. Luterská šlechta mˇela zaruˇcenu svobodu vyznání. Stejné právo
mˇeli i všichni jejich poddaní, kteˇrí ještˇe pˇred vydáním tohoto de-
kretu pˇrijali reformaˇcní víru. Nestaˇcilo by jim už to ke spokojenosti?
Kolika nebezpeˇcím by se mohli vyhnout, kdyby pˇristoupili na pod-
mínky ediktu. Do kolika nebezpeˇcných situací a spor ˚u je neochota
poslechnout pˇrivede? Kdo ví, jaké možnosti pˇrinese budoucnost?
Proto pˇrijmˇeme olivovou ratolest míru, kterou ˇRím podává, a rány
Nˇemecka budou zaceleny. Podobnými argumenty mohli reformátoˇri
ospravedlnit sv˚uj souhlas s postupem, který by jistˇe v krátké dobˇe
vedl k potlaˇcení jejich zájm˚u.
Kompromis odmítnut
“
Naštˇestí správnˇe rozeznali, co se skrývá za navrhovaným ˇre-
šením, a rozhodli se jednat na základˇe své víry. Co bylo v pozadí
pˇredloženého návrhu? ˇRím si osoboval právo ovládat svˇedomí a
