Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
      
      
        161
      
      
        smetí svˇeta. Kristus však shlédne na sv˚uj ubohý lid a zachrání ho.”
      
      
        (
      
      
        D’Aubigné, sv. 13, kap. 5) Evangelická knížata, která se snˇemu
      
      
        úˇcastnila, nesmˇela nechat kázat evangelium ani ve svých domovech.
      
      
        Obyvatelé Špýru však toužili slyšet Boží slovo a pˇres zákaz se v
      
      
        tisícových zástupech shromažd’ovali k bohoslužbám, které se konaly
      
      
        v kapli saského kurfiˇrta.
      
      
        Císaˇrovo poselství
      
      
        To uspíšilo pˇríchod rozhodné chvíle. Císaˇr poslal snˇemu po-
      
      
        selství, v nˇemž ho žádal, aby zrušil usnesení zaruˇcující svobodu
      
      
        svˇedomí, protože toto usnesení zapˇríˇcinilo velké nepoˇrádky. Tento
      
      
        svévolný císaˇr ˚uv poˇcin však vyvolal ze strany evangelík˚u bouˇrlivou
      
      
        odezvu a zvýšil jejich ostražitost. Jeden z nich k tomu poznamenal:
      
      
        “
      
      
        Kristus znovu upadl do rukou Kaifáše a Piláta.” Papežovi stoupenci
      
      
        byli vzteky bez sebe. Jistý fanatický katolík prohlásil: “Turci jsou
      
      
        lepší než luteráni, protože Turci dodržují postní dny, zatímco luteráni
      
      
        je ignorují. Budeme-li muset volit mezi Písmem svatým a starými
      
      
        církevními bludy, zavrhneme radˇeji Písmo svaté.” Melanchthon k
      
      
        tomu poznamenal: “Každý den zde na snˇemu hodí Faber po nás,
      
      
        evangelících, nˇejaký nový kámen.” (D’Aubigné, sv. 13, kap. 5)
      
      
        Náboženská tolerance byla zaruˇcena zákonem a evangelické
      
      
        státy byly odhodlány vystoupit proti porušování svých práv. Luther,
      
      
        pro nˇehož stále ještˇe platila klatba wormského ediktu, se nesmˇel
      
      
        špýrského snˇemu zúˇcastnit. Na jeho místo však nastoupili jeho
      
      
        spolupracovníci a šlechtici, které B˚uh povolal, aby hájili Boží vˇec
      
      
        v tak nebezpeˇcné dobˇe. Šlechetný Fridrich Saský, bývalý Luther ˚uv
      
      
        ochránce, zemˇrel, nicménˇe vévoda Jan, jeho bratr a nástupce, uvítal
      
      
        reformaci s radostí; a jakkoli mˇel rád klid a mír, za vˇec víry se
      
      
        postavil velice rozhodnˇe.
      
      
        Knˇeží požadovali, aby se státy, které pˇrijaly reformaci, bezpod-
      
      
        míneˇcnˇe podrobily ˇrímské pravomoci. Reformátoˇri naproti tomu
      
      
        žádali svobodu, která jim byla pˇredtím zaruˇcena. Bylo pro nˇe ne-
      
      
        pˇrijatelné, aby ˇRím znovu vládl v zemích, které tak radostnˇe pˇrijaly
      
      
        Boží slovo.
      
      
        Nakonec byl pˇredložen kompromisní návrh, aby v tˇech zemích,
      
      
        kde se reformace ještˇe neprosadila, byl pˇrísnˇe dodržován wormský
      
      
        edikt, a “v tˇech státech, kde se lid od nˇeho odchýlil a kde nelze