11.
      
      
        kapitola — Špýrský protest a protestantské
      
      
        “
      
      
        Vyznání”
      
      
        Jedním z nejskvˇelejších svˇedectví, která kdy zaznˇela ve prospˇech
      
      
        reformace, byl protest nˇemeckých kˇrest’anských knížat na snˇemu ve
      
      
        Špýru roku 1529. Díky odvaze, víˇre a pevnosti tˇechto Božích muž˚u
      
      
        se podaˇrilo pro následující staletí zajistit svobodu myšlení a svˇedomí.
      
      
        Protest knížat dal také reformaˇcní církvi název protestantská; jeho
      
      
        základní myšlenky tvoˇrí pak “nejvlastnˇejší podstatu protestantismu”
      
      
        (
      
      
        D’Aubigné, sv. 13, kap. 6).
      
      
        Reformaci nastaly tˇežké a chmurné ˇcasy. Pˇres wormský edikt,
      
      
        který postavil Luthera mimo zákon a zakazoval šíˇrit a podporovat
      
      
        jeho uˇcení, vládla nicménˇe v nˇemecké ˇríši dosud náboženská sná-
      
      
        šenlivost. Boží prozˇretelnost jako by zadržovala síly, které se stavˇely
      
      
        proti pravdˇe. Karel V. chtˇel reformaci zniˇcit, od každého úderu, k
      
      
        nˇemuž se nˇekolikrát chystal, byl ale nucen nakonec upustit. Znovu a
      
      
        znovu se již zdálo, že se blíží neodvratný konec pro všechny, kdo se
      
      
        opovážili vzdorovat ˇRímu; v rozhodný okamžik se však na východní
      
      
        hranici objevila turecká vojska; pak zase vyhlásil nˇemeckému císaˇri
      
      
        válku francouzský král nebo dokonce sám papež, žárlivý na jeho ros-
      
      
        toucí vliv. A v této dobˇe mezinárodních konflikt ˚u mohla reformace
      
      
        sílit a šíˇrit se.
      
      
        Nakonec však katoliˇctí panovníci urovnali své spory, aby mohli
      
      
        proti reformátor˚um zakroˇcit spoleˇcnˇe. Snˇem ve Špýru, který se
      
      
        konal roku 1526, poskytl každému státu plnou svobodu ve vˇecech
      
      
        náboženských až do svolání všeobecného koncilu. Jakmile však
      
      
        pominula nebezpeˇcí, která vedla k tomuto ústupku, svolal císaˇr v
      
      
        roce 1529 do Špýru druhý snˇem, který mˇel kacíˇrství vyhladit. Na
      
      
        nˇem mˇela být knížata pokud možno pokojným zp˚usobem pˇrivedena
      
      
        k tomu, aby se postavila proti reformaci. Kdyby se to nepodaˇrilo,
      
      
        byl Karel pˇripraven sáhnout po meˇci.
      
      
        Papežovi stoupenci jásali. Dostavili se do Špýru v hojném poˇctu
      
      
        a zcela nepokrytˇe dávali najevo své nepˇrátelství v˚uˇci reformátor ˚um
      
      
        i jejich pˇríznivc˚um. Melanchthon o tom ˇrekl: “Jsme vyvrheli, jsme
      
      
        [134]
      
      
        160