156
Velké drama vˇek˚u
reformaci, byli litováni a oslavováni jako obˇeti krutosti a útlaku.
Byla to práce satana, vyvolaná stejným duchem vzpoury, který se
[130]
poprvé projevil v nebi.
Satan se soustavnˇe snaží klamat lidi a vést je k tomu, aby hˇrích
nazývali spravedlností a spravedlnost hˇríchem. A jak se mu dílo
daˇrí! Jak ˇcasto jsou vˇerní Boží služebníci kritizováni a hanobeni,
protože odvážnˇe stojí za pravdou. Zatímco lidé, kteˇrí vykonávají
satanovo dílo, jsou oslavováni a chváleni a dokonce pokládáni za
muˇcedníky, ti, kdo si zaslouží úctu a podporu za svou vˇernost Bohu,
se stávají terˇcem podezírání a ned˚uvˇery.
Napodobeniny svatosti — nepravé, pˇredstírané posvˇecení —
stále matou lidi. V r ˚uzných podobách se projevuje stále stejný duch
jako v dobˇe Luthera, který odvádí mysl lidí od Písma svatého a
svádí je, aby se ˇrídili vlastními pocity a dojmy — místo toho, aby
poslouchali Boží zákon. Je to jeden z nejúspˇešnˇejších nástroj ˚u, jimiž
satan hanobí ˇcistotu a pravdu.
Luther neohroženˇe vzdoroval útok˚um, jež byly vedeny proti
evangeliu; Boží slovo se pˇritom osvˇedˇcilo jako úˇcinná zbraˇn. Za
pomoci tohoto slova Luther vzdoroval papežovˇe moci; bylo mu
dobrou zbraní proti racionalistické filozofii vzdˇelanc˚u; jím “vyzbro-
jen” stál pevnˇe jako skála proti fanatismu, který se snažil pˇridružit k
reformaci.
Všichni tito odp˚urci reformace svým zp˚usobem ignorovali Písmo
a povyšovali lidskou moudrost na zdroj náboženské pravdy a po-
znání. Racionalismus zbožšt’oval lidský rozum a považoval ho za
mˇeˇrítko náboženství. ˇRímská církev tvrdila, že její nejvyšší knˇez má
nejvyšší autoritu díky pˇrímé posloupnosti od apoštol ˚u, a tím otevˇrela
dokoˇrán dveˇre pro všechny výstˇrednosti a špatnosti, které lze skrytˇe
páchat pod rouškou svatosti apoštolského poslání. Münzer a jeho
stoupenci tvrdili, že dostali vnuknutí; toto vnuknutí však nebylo nic
jiného než jejich vlastní pˇredstavy: Münzer tak svým vlivem pod-
kopával jakoukoli lidskou i Boží autoritu. Pravé kˇrest’anství ovšem
chápe Boží slovo jako “velkou pokladnici zjevené pravdy” a jako
mˇeˇrítko pro posouzení všech vnuknutí.
