Postup reformace v Nˇemecku
155
postavení a vliv — nedokázal se smíˇrit s tím, že bude po Lutherovi až
ten druhý. Tvrdil, že reformátoˇri na místo papeže “dosadili” autoritu
[129]
Písma, a vytvoˇrili tak vlastnˇe jinou formu papežství. Prohlašoval o
sobˇe, že ho B˚uh povˇeˇril, aby zavedl skuteˇcnou reformaci. Münzer
tvrdil: “Kdo má tohoto ducha, má pravou víru, i kdyby nikdy v životˇe
Bibli ani nevidˇel.” (D’Aubigné, sv. 10, kap. 10)
Fanatiˇctí uˇcitelé se poddávali svým dojm˚um a každý sv˚uj pocit
považovali za Boží hlas. Proto zacházeli do extrém˚u. Nˇekteˇrí do-
konce spálili své Bible. Ohánˇeli se slovy: “Litera zabíjí, ale Duch
oživuje.” Münzerovo uˇcení odpovídalo touze lidí po zázracích a
uspokojovalo i jejich pýchu, protože lidské názory a pˇredstavy kladlo
nad Boží slovo. Jeho uˇcení pˇrijaly tisíce lidí. Zanedlouho Münzer
veˇrejnˇe pˇri bohoslužbách odmítl jakýkoli spoleˇcenský poˇrádek a
prohlásil, že poslouchat vrchnost je totéž jako pokoušet se sloužit
souˇcasnˇe Bohu i satanu.
Lidem se již témˇeˇr podaˇrilo zbavit se papežské nadvlády a rádi by
zlikvidovali i svˇetskou vládu. Münzerovo revoluˇcní uˇcení, podle jeho
tvrzení Bohem posvˇecené, je svádˇelo k tomu, aby odmítli jakýkoli
ˇrád a popustili uzdu svým vášním a pˇredstavám. Následovaly divoké
vzpoury a boje, nˇemecká zemˇe nasákla krví.
Vnitˇrní trýzeˇn, kterou Luther prožíval kdysi v Erfurtu, jej nyní
—
když vidˇel, že tyto výplody fanatismu jsou pˇripisovány reformaci
—
zasáhla znovu a s ještˇe vˇetší silou. Papeži naklonˇená šlechta
prohlašovala — a mnozí byli ochotni jejímu tvrzení i uvˇeˇrit —, že
vzpoury jsou zákonitým d˚usledkem Lutherova uˇcení. I když toto
obvinˇení bylo zcela neopodstatnˇené, reformátora se tˇežce dotklo.
Bylo pro nˇej neúnosné, že vˇec pravdy zneuctili tím, že ji srovnávali
s nejhrubším fanatismem. Na druhé stranˇe také v˚udcové vzpoury
nenávidˇeli Luthera, protože nejen odmítl jejich uˇcení a domnˇelý
nárok na božskou inspiraci, ale navíc je oznaˇcil za povstalce proti
státní správˇe. Na oplátku ho naˇrkli, že je sprostý lháˇr. Zdálo se, že
vyvolal proti sobˇe nepˇrátelství šlechty i lidu.
Katolíci jásali a tˇešili se, že reformace vezme rychlý konec. Ob-
vi ˇnovali Luthera z blud˚u, které se ve skuteˇcnosti sám snažil vymýtit.
Skupinˇe fanatik˚u, kteˇrí lživˇe tvrdili, že se s nimi jedná velmi ne-
spravedlivˇe, se podaˇrilo získat sympatie znaˇcného množství lidí a
—
jak se tak ˇcasto stává v pˇrípadˇe lidí, kteˇrí se dostanou na scestí
—
pokládali je za muˇcedníky. Lidé, kteˇrí se všemožnˇe stavˇeli proti
