154
Velké drama vˇek˚u
jsem proti papeži, odpustk˚um a obhájc˚um papežství, ale bez násilí, a
nevyvolával jsem rozruch. Prosazoval jsem Boží slovo. Kázal jsem
a psal — to je všechno, co jsem dˇelal. A pˇrece, zatímco jsem psal
—
slovo, které jsem kázal, svrhlo papežství. Žádný kníže ani císaˇr
mu nijak neuškodili. A já jsem pˇritom neudˇelal v˚ubec nic. Pouhé
slovo uˇcinilo vše. Kdybych býval chtˇel použít sílu, pak by snad celé
Nˇemecko bylo zalito krví. Co by to však pˇrineslo? Zkázu a devastaci
tˇela i duše. Proto jsem byl tiše a nechal jsem slovo, aby samo prošlo
svˇetem.” (D’Aubigné, sv. 9, kap. 8)
Po celý týden kázal Luther dennˇe pozorným zástup˚um. Boží
slovo rozptýlilo ovzduší fanatického vzrušení. Moc evangelia pˇri-
vedla svedené znovu na cestu pravdy.
Luther netoužil po setkání s fanatiky, jejichž jednání zp˚usobilo
tolik zla. Vˇedˇel, že jsou to lidé neukáznˇení, kˇrivˇe smýšlející, kteˇrí
tvrdí, že dostali z nebe zvláštní osvícení, pˇritom ale nesnesou žádnou
radu ani napomenutí. Osobují si nejvyšší autoritu a od každého vy-
žadují, aby bez námitek uznal jejich nároky. Když ho však požádali
o rozhovor, nic proti tomu nenamítal. Pˇri setkání s nimi ovšem jasnˇe
odhalil škodlivost jejich postoj ˚u, takže tito domnˇelí proroci hned
nato opustili Wittenberk.
Fanatismus byl naˇcas zastaven. O nˇekolik let pozdˇeji však vy-
pukl s ještˇe vˇetší silou a s ještˇe dˇesivˇejšími následky. O v˚udcích
tohoto hnutí Luther ˇrekl: “Pro nˇe bylo Písmo svaté jen mrtvou lite-
rou, všichni hned vykˇrikovali: ‘Duch, Duch.’ Urˇcitˇe nep˚ujdu tam,
kam je vede jejich duch. Kéž mˇe B˚uh ve svém milosrdenství uchrání
pˇred církví, v níž jsou jen samí ‘svatí’. Chci žít s pokornými, sla-
bými, bezmocnými, kteˇrí vˇedí o svých hˇríších, a kteˇrí stále volají
k Bohu z hloubi svých srdcí, aby od nˇeho získali pomoc a útˇechu.”
(
D’Aubigné, sv. 10, kap. 10)
P˚usobení Tomáše Münzera
Tomáš Münzer, jeden z nejhorlivˇejších fanatik˚u, byl ovšem ˇclo-
vˇek velice schopný. Kdyby své schopnosti nechal správnˇe usmˇernit,
mohl vykonat mnoho dobrého. Münzer však nepˇrijal hlavní zásady
pravého náboženství. “Byl posedlý touhou zreformovat svˇet, a zapo-
mínal na to, na co zapomínají všichni podobní pošetilci, že totiž s
reformací musí zaˇcít u sebe.” (D’Aubigné, sv. 9, kap. 8) Chtˇel získat
