Reformace ve Švýcarsku
      
      
        147
      
      
        kdo celým srdcem vˇeˇrí v Pána Ježíše, at’ je z kteréhokoli národa,
      
      
        je Bohu milý a B˚uh ho pˇrijímá. To je vpravdˇe církev, mimo níž
      
      
        nikdo nem˚uže být zachránˇen.” (D’Aubigné, londýnské vydání, sv. 8,
      
      
        kap. 11) Výsledkem zasedání rady bylo to, že jeden z biskupových
      
      
        vyslanc˚u pˇrijal reformovanou víru.
      
      
        Mˇestská rada odmítla proti Zwinglimu cokoli podniknout, a ˇRím
      
      
        se proto chystal k novému útoku. Když se reformátor dozvˇedˇel
      
      
        o úkladech svých nepˇrátel, zvolal: “Jen at’ pˇrijdou. Mám z nich
      
      
        takový strach jako skalní útes z vln, které se vzdouvají u jeho paty.”
      
      
        (
      
      
        Wylie, díl 8, kap. 11) Snahy knˇeží jen podpoˇrily vˇec, kterou chtˇeli
      
      
        zniˇcit. Pravda se šíˇrila dále. Její pˇrívrženci v Nˇemecku, zklamáni
      
      
        Lutherovým zmizením, se vzchopili, když vidˇeli, jakého pokroku
      
      
        dosahuje evangelium ve Švýcarsku.
      
      
        Když reformace zapustila v Curychu koˇreny, projevily se její
      
      
        plody v tom, že poklesla zloˇcinnost a byl posílen poˇrádek a soulad.
      
      
        “
      
      
        V našem mˇestˇe se usídlil pokoj,” napsal Zwingli, “není tu spor˚u,
      
      
        nevyskytuje se tu pokrytectví, závist a ˇrevnivost. Z ˇceho pramení
      
      
        taková jednomyslnost, z ˇceho pramení naše uˇcení, které nás plní
      
      
        pokojem a zbožností, ne-li od Pána?” (Wylie, díl 8, kap. 15)
      
      
        Úspˇechy, jichž reformace dosáhla, byly pro papežence výzvou k
      
      
        ještˇe rozhodnˇejší protiofenzívˇe. Vˇedˇeli o chabých výsledcích, jichž
      
      
        bylo dosaženo v “tažení” proti Lutherovi, proto se rozhodli zniˇcit
      
      
        reformaci jejími vlastními zbranˇemi. Vyzvou Zwingliho k disputaci,
      
      
        a protože budou jejími poˇradateli, zajistí si vítˇezství tím, že urˇcí nejen
      
      
        místo, kde se bude rozprava konat, ale i rozhodˇcí, kteˇrí posoudí, kdo
      
      
        zvítˇezil. Dostane-li se Zwingli jednou do jejich podruˇcí, pak už si
      
      
        dají pozor, aby jim neunikl. Bude-li v˚udce umlˇcen, pak i celé hnutí
      
      
        bude brzy potlaˇceno. Své plány ovšem peˇclivˇe tajili.
      
      
        Zdánlivá prohra
      
      
        Disputaci se rozhodli uspoˇrádat ve mˇestˇe Badenu. Zwingli se
      
      
        však nedostavil. Mˇestská rada v Curychu podezírala pˇrívržence
      
      
        papežství z úklad˚u, a pouˇcena hranicemi zapálenými pro vyznavaˇce
      
      
        evangelia v kantonech vˇerných papeži, nedovolila svému kazateli,
      
      
        aby se sám vystavoval takovému nebezpeˇcí. Zwingli byl ochoten
      
      
        setkat se s kýmkoli, koho ˇRím vyšle do Curychu. Jít však do Badenu,
      
      
        kde už tekla krev muˇcedník˚u pro pravdu, znamenalo jít na jistou