146
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Adamovi jsme všichni mrtví, propadlí zkáze a odsouzení.” (Wylie,
      
      
        díl 8, kap. 9) “Kristus . . . však za nás zaplatil nekoneˇcné vysvobo-
      
      
        zení. . . Jeho utrpení . . . je vˇeˇcná obˇet’, má trvale uzdravující moc,
      
      
        ˇciní navždy zadost Boží spravedlnosti pro všechny, kdo na ni spo-
      
      
        léhají pevnou a neochvˇejnou vírou.” Pˇritom uˇcil, že lidé nesmˇejí
      
      
        s odvoláním na nezaslouženou Kristovu milost setrvávat v hˇríchu.
      
      
        “
      
      
        Kde je víra v Boha, tam je B˚uh, a kde pˇrebývá B˚uh, tam je horlivost,
      
      
        která vede a nutí lidi k dobrým skutk˚um.” (D’Aubigné, sv. 8, kap. 9)
      
      
        O Zwingliho kázání byl obrovský zájem — lidé, kteˇrí si ho
      
      
        pˇricházeli poslechnout, zaplnili chrám vždy do posledního místeˇcka.
      
      
        Postupnˇe, jak to mohli snést, jim odhaloval pravdu. Peˇclivˇe dbal na
      
      
        to, aby zpoˇcátku neuvádˇel ˇclánky, které by je ohromily a vyvolaly
      
      
        pˇredsudky. Jeho úkolem bylo získat srdce lidí pro Kristovo uˇcení,
      
      
        promˇenit je Kristovou láskou a ukázat jim Krist ˚uv pˇríklad. Pˇrijmou-li
      
      
        zásady evangelia, pak není pochyb, že zmizí jejich povˇerˇcivé názory
      
      
        a zvyky.
      
      
        Postup reformace v Curychu
      
      
        Reformace v Curychu byla na postupu a nepˇrátelé zaˇcali bít na
      
      
        poplach — bylo tˇreba se vzchopit k aktivnímu odporu. Rok pˇred-
      
      
        tím se ve Wormsu odmítl podˇrídit požadavk˚um císaˇre a papeže
      
      
        mnich z Wittenberku a nyní se zdálo, že se podobný odpor v˚uˇci
      
      
        papežským požadavk˚um projeví také v Curychu. Opakovanˇe na
      
      
        Zwingliho útoˇcili. V kantonech vˇerných papeži byl ˇcas od ˇcasu upá-
      
      
        len nˇekterý z pˇrívrženc˚u evangelia. To však nestaˇcilo. Bylo tˇreba
      
      
        umlˇcet pˇredevším uˇcitele kacíˇrství. Kostnický biskup proto poslal
      
      
        tˇri vyslance k mˇestské radˇe v Curychu a obvinil Zwingliho, že uˇcí
      
      
        lid pˇrestupovat církevní zákony, a tím ohrožuje ˇrád a soulad spoleˇc-
      
      
        nosti. Jestliže nebude respektována autorita církve, tvrdil, nastane
      
      
        všeobecná anarchie. Zwingli odpovˇedˇel, že už ˇctyˇri roky káže evan-
      
      
        gelium v Curychu, “který je klidnˇejší a pokojnˇejší než kterékoli jiné
      
      
        mˇesto švýcarské konfederace”. Pak se ptal: “Není právˇe kˇrest’anství
      
      
        nejlepší ochranou obecného poˇrádku?” (Wylie, díl 8, kap. 11)
      
      
        Vyslanci naléhali na ˇcleny mˇestské rady, aby z˚ustali vˇerni církvi,
      
      
        mimo níž, jak tvrdili, není spásy. Zwingli odpovˇedˇel: “Nedejte se
      
      
        zviklat tímto obvi ˇnováním. Základem církve je táž Skála, týž Kristus,
      
      
        [123]
      
      
        který dal Petrovi jeho jméno, protože ho Petr vˇernˇe vyznal. Každý,