148
Velké drama vˇek˚u
smrt. Reformátora mˇeli zastupovat Ökolampad a Haller, zástupcem
ˇRíma byl proslulý dr. Eck, doprovázený zástupem uˇcených doktor ˚u
a prelát ˚u.
I když se Zwingli rozpravy neúˇcastnil, jeho vliv byl zˇrejmý.
Všechny zapisovatele vybrali obhájci papežství a ostatním pod tres-
tem smrti zakázali psát si poznámky. Pˇresto Zwingli dostával každý
den pˇresnou zprávu o tom, co bylo v Badenu ˇreˇceno. Disputace se
totiž zúˇcastnil jeden student, který každý veˇcer zapsal argumenty,
jež byly toho dne pˇredloženy. Jiní dva studenti zase zajistili jejich
rychlé doruˇcení Zwinglimu do Curychu. Zwingli tak mˇel každý den
ˇcerstvé zprávy a dopisy od Ökolampada. Ještˇe v noci psal odpovˇedi
[124]
—
podával rady a r ˚uzné podnˇety ˇci pˇripomínky; ráno se pak s nimi
studenti vraceli do Badenu. Aby unikli pozornosti stráží u mˇestské
brány, nosili tito poslové na hlavách koše s dr˚ubeží, takže mohli
procházet bez obtíží.
Tak Zwingli bojoval se svými lstivými protivníky. Myconius
napsal: “Vykonal více svým pˇremýšlením, probdˇelými nocemi a
radami, které posílal do Badenu, než by byl mohl vykonat tím, že
by se rozpravy se svými nepˇráteli úˇcastnil osobnˇe.” (D’Aubigné, sv.
11,
kap. 13)
Stoupenci papežství se pˇredem radovali z pˇredpokládaného vítˇez-
ství, proto pˇrišli do Badenu v nejdražších šatech a ozdobili se šperky.
Poˇrádali slavnostní hody, jejich stoly se prohýbaly pod nejvzácnˇej-
šími lah˚udkami a nejvybranˇejšími víny. Tíhu svých duchovních
povinností si ulehˇcovali radovánkami a hýˇrením. Zastánci refor-
mace se od nich zásadnˇe odlišovali — i když navenek, z pohledu
obyˇcejného ˇclovˇeka, to byla skupina jen o nˇeco lepší než žebráci.
Jejich skromné prostˇredky jim umožˇnovaly jen nejstˇrídmˇejší živo-
bytí. Majitel domu, v nˇemž bydlel Ökolampad, sledoval pˇríležitostnˇe
svého nájemníka v jeho bytˇe a vždy ho našel bud’ pˇri studiu, nebo
pˇri modlitbˇe. Udivenˇe nad tím kroutil hlavou a pˇriznával, že kacíˇr je
pˇrinejmenším “velmi zbožný”.
Pˇri rozpravˇe “vystoupil Eck nadutˇe za nádhernˇe vyzdobený
ˇreˇcnický pult, zatímco skromný a prostˇe obleˇcený Ökolampad se
musel posadit pˇred svým protivníkem na hrubˇe vyˇrezanou židli”
(
D’Aubigné, sv. 11, kap. 13). Eck˚uv pronikavý hlas ani jednou nese-
lhal a neopustila ho ani jeho bezmezná jistota. Jeho zápal pro vˇec
posilovala vidina odplaty i popularity; na obránce víry ˇcekal také
