Reformace ve Švýcarsku
      
      
        143
      
      
        V Curychu
      
      
        P˚usobení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho pr˚upravou k práci
      
      
        ve vˇetším mˇeˇrítku. Z Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do
      
      
        katedrály v Curychu. Curych byl tehdy nejvýznamnˇejším mˇestem
      
      
        Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl p˚usobit do znaˇcné šíˇre.
      
      
        Církevní pˇredstavitelé, kteˇrí ho do Curychu pozvali, chtˇeli zamezit
      
      
        jakýmkoli novotám a v tomto smˇeru také vydali instrukce, jimiž
      
      
        Zwinglimu urˇcovali jeho povinnosti.
      
      
        Pouˇcovali ho: “Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly
      
      
        zajištˇeny pˇríjmy kapituly, a budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš
      
      
        povzbuzovat a napomínat vˇerné, a to z kazatelny i ve zpovˇednici, aby
      
      
        platili všechny desátky a poplatky a aby svými obˇet’mi prokazovali
      
      
        oddanost církvi. Horlivˇe budeš usilovat o zvyšování pˇríjm˚u ze služby
      
      
        nemocným, ze mší a v˚ubec z každého duchovního úkonu.” Dále
      
      
        mu knˇeží, kteˇrí ho uvádˇeli do jeho nové práce, vysvˇetlovali: “Také
      
      
        podávání svátostí, kázání a duchovenská péˇce patˇrí k povinnostem
      
      
        kaplana. Na to si však m˚užeš zajistit zástupce — zvláštˇe pokud
      
      
        jde o kázání. Svátosti budeš podávat jen významným osobám a jen
      
      
        když o to budeš požádán, nesmíš tak ˇcinit komukoli bez rozlišování.”
      
      
        (
      
      
        D’Aubigné, sv. 8, kap. 6)
      
      
        Zwingli beze slova vyslechl pouˇcení, podˇekoval za ˇcest, kterou
      
      
        mu prokázali povoláním na toto význaˇcné místo, a potom zaˇcal
      
      
        vysvˇetlovat zp˚usob, který by rád zavedl: “Krist ˚uv život byl lidem
      
      
        pˇríliš dlouho skrytý. Budu o jeho životˇe kázat z evangelia svatého
      
      
        Matouše, . . . budu ˇcerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat
      
      
        jeho hloubky, porovnávat jednu stat’ s druhou a snažit se jim poro-
      
      
        [120]
      
      
        zumˇet prostˇrednictvím vytrvalých a opravdových modliteb. Svou
      
      
        službu zasvˇetím Boží slávˇe, chvále jeho jediného Syna, skuteˇcné
      
      
        spáse duší a jejich vzdˇelávání v pravé víˇre.” (D’Aubigné, sv. 8, kap.
      
      
        6)
      
      
        I když nˇekteˇrí knˇeží nesouhlasili s jeho plánem a pokoušeli se
      
      
        mu to rozmluvit, z˚ustal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá
      
      
        zavádˇet žádné nové zp˚usoby, nýbrž starý zp˚usob používaný církví v
      
      
        dˇrívˇejších dobách.
      
      
        Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé zaˇcali pˇri-
      
      
        cházet na jeho kázání ve velkém poˇctu. Mezi jeho posluchaˇci byli i
      
      
        mnozí z tˇech, kteˇrí už dávno pˇrestali chodit na bohoslužby. Zwingli
      
      
        zaˇcínal svá kázání tím, že otevˇrel evangelium a pak ˇcetl a vysvˇet-