142
Velké drama vˇek˚u
výroˇcním svátku Panny Marie sem pˇricházely obrovské zástupy
lidí ze všech ˇcástí Švýcarska a dokonce i z Francie a Nˇemecka.
Zwingli to nesl velmi tˇežce, a proto využil danou pˇríležitost, aby
tˇemto “otrok˚um” povˇer zvˇestoval svobodu evangelia.
“
Nemyslete si,” prohlásil, “že B˚uh pˇrebývá v tomto chrámˇe víc
než v kterékoli jiné ˇcásti svˇeta, který stvoˇril. At’ žijete v kterékoli
zemi, B˚uh je všude okolo vás a slyší vás. . . Mohou vám neuži-
teˇcné skutky, dlouhé pouti, obˇeti, obrazy, vzývání Panny Marie nebo
svatých získat Boží milost? . . . K ˇcemu je dobré množství slov,
do nichž odíváme své modlitby? Jaký smysl má nablýskaná kápˇe,
dohola ostˇríhaná hlava, dlouhá vlající kutna nebo zlatem vyšívané
stˇrevíce? . . . B˚uh hledí k srdci, a naše srdce jsou od nˇeho na hony
vzdálena. Kristus, kdysi obˇetovaný na kˇríži, je dostateˇcnou obˇetí a
[119]
odplatou za hˇríchy vˇeˇrících po celou vˇeˇcnost.” (D’Aubigné, sv. 8,
kap. 5)
Mnoha posluchaˇc˚um se toto uˇcení nelíbilo. Bylo to pro nˇe zkla-
mání, když se dozvˇedˇeli, že jejich úmorná pout’ je vlastnˇe k niˇcemu.
Nemohli pochopit, že se jim v Ježíši Kristu nabízí nezasloužené
odpuštˇení. Více se jim líbil starý zp˚usob jak získat nebe, který jim
vyznaˇcil ˇRím. Zalekli se složitosti toho, že by mˇeli hledat nˇeco lep-
šího. Pro nˇe bylo jednodušší svˇeˇrit své spasení faráˇr ˚um a papeži než
usilovat o ˇcistotu srdce.
Jiní však radostnˇe pˇrijali zvˇest o vykoupení v Ježíši Kristu. Ob-
ˇrady pˇredepisované ˇRímem jim nepˇrinášely pokoj. Vírou pˇrijímali
krev Spasitele jako prostˇredek smíˇrení a odpuštˇení. Tito lidé se vrá-
tili do svých domov˚u a pˇredávali dalším drahocenné svˇetlo, které
pˇrijali. Tak se pravda šíˇrila od vesniˇcky k vesniˇcce, od mˇesta k mˇestu
a poˇcet poutník˚u k oltáˇri Panny Marie se citelnˇe zmenšoval. Ubývalo
obˇetí a dar ˚u, a v d˚usledku toho se zmenšoval i plat Zwingliho, který
byl na nich závislý. To mu však p˚usobilo jen radost, protože mohl
sledovat, jak se zmenšuje vliv povˇer a fanatismu.
Církevní úˇrady by musely být slepé, aby si nevšimly Zwingliho
aktivit, prozatím se však obávaly zakroˇcit. Stále ještˇe doufaly, že
ho získají pro svou vˇec a snažily se na nˇeho zap˚usobit lichocením.
Mezitím si však pravda získávala lidská srdce.
